Dolomity a okolí Lago di Garda na horských kolech
Zdeněk Bartoš


Poslední úprava této stránky je ze dne 20.1.2008.

(část níže uvedeného textu byla otištěna v časopise Velo č. 5/98 a č. 4/99)
Vřelé díky Martinovi Rybákovi za zapůjčení scaneru, na kterém jsem zpracoval do tohoto textu vložené fotografie.


Odpočinek na chatě Rif. Locatelli - Drei Zinnen Huette (2405 m n.m.)

V srpnu roku 1997 jsem se zúčastnil jako externí průvodce CK dvou zájezdů do Dolomit a k jezeru Lago di Garda. Přestože byly o těchto lokalitách v českých časopisech (např. Peloton, Cykloturista) již dříve různé informace publikovány, domnívám se, že jiný úhel pohledu a popis projetých tras zaměřený na obtížnost, povrch, převýšení, dobu jízdy a ujetou vzdálenost, může zájemcům o tuto oblast přinést nové podněty pro plánování jejich vlastních akcí. Protože jsem byl v popisované oblasti dvakrát po sobě, upravil jsem na základě zkušeností z prvního zájezdu některé trasy. V textu je proto popisována vhodnější varianta s upozorněním na negativa druhé trasy (psáno kurzívou). Popis tras je sice poměrně podrobný, ale i tak vám doporučuji vybavit se na cestu mapou v měřítku nejméně 1:50 000. Pro ty, kteří jsou schopni si číst popis tras a mapek v němčině, doporučuji nádherného průvodce od Elmara Mosera: 40 Touren am Gardasee, kterého v roce 1995 (4. přepracované vydání, ISBN 3-7688-0732-0) vydalo německé nakladatelství Delius Klasing (Siekerwall 21, D-33602 Bielefeld, Tel.: 0521 - 5590, Telefax: 0521 - 559113, e-mail: info@delius-klasing.de, a který stál v přepočtu přibližně 1300,- Kč. Podle současných (1/99) informací z www stránky tohoto nakladatelství byl tento titul nahrazen dvěma novými tituly (samozřejmě za dvojnásobnou cenu), které si můžete objednat i on-line. Jde o knihu Elmar Moser: Bike Guide 11/Gardasee 1, 50 Touren Gardasee Nord und Ost (DM 58.00 - ISBN 3-7688-1002-X) a knihu Elmar Moser: Bike Guide 12/Gardasee 2, 50 Touren Gardasee West (DM 58.00 - ISBN 3-7688-1001-1). Seznam všech knih výše uvedeného nakladatelství s bikovou tématikou by měl být TADY.
Levnější, avšak méně podrobní, jsou průvodci č. 1900 Gardaseeberge Nord (autor Claudio Kerschbaumer, ISBN 88-431-0018-1) a č. 1902 Gardasee Ost-West, které vydalo nakladatelství KOMPASS-Fleischmann Srl Gardolo - Trient v roce 1995.

Vzhledem k tomu, že většinu tras absolvovala velká skupina osob obého pohlaví s rozdílnou fyzickou kondicí i kvalitou kol (včetně trekkingových kol !), je výsledný celkový čas jízdy se započtením přestávek silně ovlivněn rychlostí toho nejpomalejšího účastníka (mnoho úseků slabší účastníci tlačili, tlačit kolo častěji museli i jezdci na trekkingových kolech). Spoustu času jsme taky strávili lepením nebo výměnou prasklých duší, fotografováním, jídlem a opalováním. Pro trénované jedince, kteří se během jízdy ani jednou nezastaví, by proto měl být vodítkem spíše můj čistý čas jízdy. Neodpustím si ještě jednu připomínku: v létě, když neprší, je i ve vysokohorských polohách Dolomit (nemluvě už o Lago di Garda) strašné vedro a na vápenci je vody málo. Vezměte si proto s sebou na túru dostatečné množství vody (min. 1 litr).

Stručný přehled tras:

Sextenské Dolomity a skupina Cristallo - Monte Piano, sedlo Tre Croci (podrobný náčrtek prvních 4 tras ZDE)
Dolomity, skupina Cadini - chata Citta di Carpi
Sextenské Dolomity - chata Auronzo, sedlo Buelleljoch, chata Locatelli
Dolomity, skupina Fanes - chata Fanes, chata Pederu, chata Sennes
Dolomity, skupina Pasubio - Strada Degli Eroi a Strada de 52 galerie (orientační mapka druhých 4 tras ZDE)
Okolí L. di Garda - sjezd ze sedla Tremalzo
Okolí L. di Garda - chata Nino Pernici
Okolí L. di Garda - část trasy na Monte Velo

Další skvělé popisy tras najdete na webu www.kreuzberg.lt, díky pánové !


Náčrtek prvních čtyř popisovaných tras (Dolomity). Asfaltové silnice - plná čara, nezpevněné úseky - čárkovaná čára ( --- ), nesjízdná místa - //////, sedla - )(, chaty - čtvereček se stříškou, vrcholy - černý trojúhelník.


Orientační mapka čtyř tras v okolí Lago di Garda (včetně skupiny Pasubio).


Sextenské Dolomity a skupina Cristallo - Monte Piano, sedlo Tre Croci


Na jižním vrcholu Monte Piano (2324 m n.m.), v pozadí vrchol Monte Cristallo

Na neoficiální tábořiště (cca 1450 m n.m.), ležící v údolí řeky R. Popena, severně od Lago Misurina, jsme přijeli autobusem v cca 9,30. Odjezd na túru na kolech v cca 11,00. Po státní silnici před L. Misurina (1752 m n.m.), pak vlevo ke kempu Alla Baita (tel.: 0039/436/39039, cena za noc a osobu 8000 ITL, za stan 6000 ITL - údaje z roku 1997). Vpravo od silnice u kempu je pramen. Na křižovatce u kempu podle šipky (nápis Rif. A. Bosi) vlevo po asfaltové silnici, zpočátku střídané zemními úseky (kousek nad křižovatkou po pravé straně pramen pitné vody) strmě vzhůru (v závěru po značce č. 122) k chatě Rif. Angelo Bosi (2205 m n.m., převýšení +755 m) a pak po šotolinové cestě (zn. č. 122) a kamenité stezce (občas je zde nutné kola tlačit) do oblasti těžkých bojů za 1. světové války - na jižní vrchol Monte Piano (2324 m, převýšení +119 m), prohlídka pozůstatků výzbroje, munice, zákopů.
Během prvního zájezdu jsme pokračovali na kolech do sedla Forc. Dei Castrati (2272 m n.m.), ale odtud jsme pak střídavě vedli a nesli kola (zn. č. 6) do údolí Val di Rimbianco a dále (zn. č.103) až do údolí Valle della Rienza (sestup -692 m). Stezka byla však tak zarostlá větvemi kosodřeviny a tak strmá, že byl problém zde s kolem i jít.


Jeden z obtížnějších úseků na cestě k jižnímu vrcholu Monte Piano (2324 m n.m.), v pozadí skupina Cadini

Zpět stejnou cestou terénem k chatě A. Bosi (sjezd -119 m) a pak po silnici před L. Misurina (1752 m n.m., sjezd -453 m). Odtud doleva (na jih) po státní silnici podél jezera Misurina na křižovatku cest (cca 1620 m n. m., sjezd -132 m). Zde vpravo směrem na sedlo Tre Croci (1809 m n.m., stoupání +189 m). V sedle doprava po šotolinové cestě (zn. č. 203) nejprve mírně, později strmě (část jsme museli vytlačit) do sedla Som Forca (2130 m n. m., stoupání +321 m). Ze sedla sjezd (zn.č. 203) po šotolinové cestě, zpočátku s četnými většími kameny, později bez nich. Kolem Malga di Padeon (pramen), v závěru klesání strmě k mostu přes řeku R. Felizon (1450 m n.m., sjezd –680 m). Výjezd k chatě Rif. Alb. Ospitale a odtud kolmo doprava (zn. č. 201) mírné stoupání po tělese úzkokolejky do sedla Cimabanche (1525 m n. m., převýšení +75 m), v sedle na zdi restaurace kohoutek s pitnou vodou. Dále mírné klesání stále po tělese úzkokolejky až na státní silnici (cca 1440 m n.m., sjezd -85 m). Přes silnici na druhou stranu a nejdříve po tělese úzkokolejky, později vpravo po značené cestě č. 3 vpravo (východně) kolem jezera Duerensee, až k jeho severnimu okraji (1420 m n.m., sjezd -20 m). Na konci jezera vlevo kolem vodní plochy až ke státní silnici a chatě Alpenflora. Zde opět vlevo nejdříve po parkovišti, poté po tělese úzkokolejky zpět na JZ na křižovatku se státní silnicí (1440 m n.m., převýšení + 20 m). Pak kolmo doleva a po asfaltce k tábořišti (1450 m n.m., převýšení +10 m). Příjezd v cca 17,00.
Doba jízdy včetně přestávek - 6 hodin. Čistá doba jízdy dle mého cyclocomputeru: 3 hod. 9 min.. Ujeto 46,4 km (27 km asfalt, 19,4 km šotolina). Průměrná rychlost 14,7 km/hod.. Převýšení : a, jízda po asfaltu + 954 m, -585 m; b, jízda v terénu +535 m, -904 m. Celkem převýšení cca +1489 m, -1489 m.
Čísla značených cest odpovídají mapě Freytag&Berndt WKS 10 - Sextner Dolomiten, Dolomiti Di Sesto, Ampezzo, Marmarole; 1:50 000, rok vydání neuveden.


Dolomity, skupina Cadini - chata Citta di Carpi

Odjezd v cca 8,00 z tábořiště (1450 m n.m.), ležícího v údolí řeky R. Popena, severně od Lago Misurina. Po státní silnici před L. Misurina (1752 m n.m.).
Odtud vlevo ke křižovatce u kempu Alla Baita a na ní přímo vzhůru po spádnici a perfektní asfaltkou na chatu Auronzo (2320 m n.m., převýšení +870 m). Vzhledem k tomu, že po cca 1 km jízdy po šotolinové cestě směrem od chaty Auronzo k chatě Rif. Lavaredo nás zastavila uniformovaná stráž (důvodem byla ochrana pěších turistů před MTB jezdci během církevních svátků v období kolem 15. srpna, kdy velké množství Italů vyráží na túry do hor, o 14 dní později jsme touto cestou bez problémů projeli), museli jsme se vrátit zpět k Rif. Auronzo a sjet po stejné silnici až zpět k L. Misurina (1752 m n.m., sjezd –568 m). Vzhledem k velkému převýšení nemohu tuto kombinaci (chata Auronzo + chata Citta di Carpi) doporučit. Náhradní program vypadal následovně. Po rovině pohodlnou pěšinou kolem východního břehu jezera Misurina k jeho JV konci. Dále prudce vzhůru po šotolinové cestě (zn.č. 120) k rozcestí pod chatou Rif. Col de Varda (2070 m n.m., převýšení +318 m. Dále mírné klesání po šotolinové cestě a poté lesem přes kořeny k rozcestí (1950 m n.m., sjezd –120 m). Technické stoupání po kořenech, mezi kravěnci a později po kamenité stezce k chatě Rif. Citta di Carpi (2110 m n.m., převýšení +160 m). Nádherné výhledy na horské skupiny Cadini, Sorapis a Marmarole. Následuje cca 5,5 km dlouhý, dosti náročný (hlavně pro kola pod cca 10 000,- Kč s pevnou vidlicí) sjezd po kamenité stezce (zn. č. 121) a přes občasná suťoviska údolím Val d´ Onge na rozcestí Casone della Crosera (1198 m n.m., sjezd –912 m). Dále sjezd údolím Valle Marzon po krásné asfaltce na křižovatku (960 m n.m., sjezd –238 m). Výjezd po státní silnici údolím Val d´ Ansie ke křižovatce před L. Misurina a k L. Misurina (1752 m n.m., převýšení +792 m). Sjezd po silnici k tábořišti (1450 m n.m., sjezd –302 m). Příjezd v 18,00.
Doba jízdy včetně přestávek - 10 hodin. Čistá doba jízdy dle mého cyclocomputeru: 4 hod. 38 min.. Ujeto 62,1 km (46 km asfalt, 16,1 km šotolina a terén). Průměrná rychlost 13,4 km/hod. Převýšení : a, jízda po asfaltu + 1662 m, -1108 m, b, jízda v terénu +478 m, -1032 m. Celkem převýšení cca +2140 m, -2140 m.
Čísla značených cest odpovídají mapě Freytag&Berndt WKS 10 - Sextner Dolomiten, Dolomiti Di Sesto, Ampezzo, Marmarole; 1:50 000, rok vydání neuveden.


Sextenské Dolomity - chata Auronzo, sedlo Buelleljoch, chata Locatelli


Strmé stoupání od jezera Cengia na sedlo Buelleljoch (2522 m n.m.)

Odjezd v cca 8,00 z tábořiště (1450 m n.m.), ležícího v údolí řeky R. Popena, severně od Lago Misurina. Po státní silnici před L. Misurina (1752 m n.m.). Odtud vlevo ke křižovatce u kempu Alla Baita a na ní přímo vzhůru po spádnici a perfektní asfaltkou na chatu Auronzo (2320 m n.m., převýšení +870 m). Dále téměř po vrstevnici, po široké šotolinové cestě (zn. č. 104) na chatu Lavaredo (pozor na pěší turisty, je jich zde jako much) a na rozcestí značených cest kousek nad chatou. Zde je nutno odbočit vpravo a po značené šotolinové cestě (zn. č. 104) vystoupat k jezeru Lavaredo (2398 m n.m., převýšení +78 m). Následuje poměrně prudký sjezd po kamenité až balvanité cestě na krásnou travnatou planinu Pian di Céngia (2250 m n.m., sjezd -148 m). Cesta pokračuje pak již jen vzhůru, stále s šotolinovým povrchem a občasnými kamenitými úseky a serpentinami, kolem jezera Céngia až do sedla Buelleljoch (2522 m n.m., převýšení +272 m). Toto cca dvoukilometrové stoupání je přibližně na pěti místech tak strmé či suťovité, že jsme tam byli nuceni kolo vést.


Jedno z těžších míst na cestě do sedla Buelleljoch (2522 m n.m.)

Asi v polovině cesty mezi jezerem Cengia a sedlem Buelleljoch je potůček s pitnou vodou. Ze sedla Buelleljoch klesá na sever strmá stezka (zn. č. 101), sjízdná jen prvních cca 100 m. Pak následuje skalnatý úsek, kde je nutno při sestupu kolo nést nebo vést, přibližně až do výšky 2350 m n.m. (sestup -172 m). Následuje sjízdný prašný úsek po vrstevnici, pozor ale na závrať, stezka je široká jen necelý metr a vede v poměrně prudkém svahu.


Pohled od chaty Rif. Locatelli - Drei Zinnen Huette (2405 m n.m.) na vrstevnicovou stezku vedoucí ze sedla Buelleljoch

Stoupání k chatě Rif. Locatelli - Drei Zinnen Huette (2405 m n.m., převýšení +55 m) je velmi skalnaté a technicky náročné, ale z cca 90% se mi ho podařilo vyjet. Od chaty Locatelli vede prašná cesta (zn. č. 105) v serpentinách dolů (NEJEZDIT ROVNĚ SMĚREM NA CHATU LAVAREDO !), přibližně po 600 m je nutné na křižovatce značených cest odbočit na úzký kamenitý chodník (zn. č. 102) doprava dolů. Následuje velmi technický a prudký sjezd po úzkém šotolinovém až kamenitém chodníku s mnoha protisměrnými serpentinami a nepříjemnými vyvýšenými odvodňovacími strouhami do údolí Valle di Rimbon (cca 1980 m n.m., sjezd -425 m). V údolí se stezka rozšiřuje, sklon se zmenšuje a povrch je většinou přjatelná šotolina, kromě úseků, kdy je nutno přejet vyschlá koryta řek, vtékajících do údolí zprava (nebezpečné sypké vrstvy sutě a kamení - pozor při brždění). Sjezd je vhodné ukončit na křižovatce značených cest, cca 500 m před státní silnicí a hotelem Dreizinnen (1420 m n.m., sjezd -560 m). Odtud kolmo doleva po značené (zn. č. 3) šotolinové cestě, kolem východního okraje jezera Duerrensee až na státní silnici. Po ní kolmo vlevo k tábořišti (1450 m n.m., převýšení +30 m). Příjezd v 16,30.
Doba jízdy včetně přestávek - 8 hodin 30 minut. Čistá doba jízdy dle mého cyclocomputeru: 3 hod. 1 min.. Ujeto 33,5 km (13,5 km asfalt, 20 km šotolina a těžký terén). Průměrná rychlost 11,1 km/hod. Převýšení : a, jízda po asfaltu + 870 m, -0 m; b, jízda v terénu +435 m, -1133 m; c, snášení kola -172 m. Celkem převýšení cca +1305 m, -1305 m.
Čísla značených cest odpovídají mapě Freytag&Berndt WKS 10 - Sextner Dolomiten, Dolomiti Di Sesto, Ampezzo, Marmarole; 1:50 000, rok vydání neuveden.


Dolomity, skupina Fanes - chata Fanes, chata Pederu, chata Sennes


Kousek před odbočkou k "salaši" na Gr. Fanesalm po cestě do sedla Limojoch (2160 m n.m.)

Odjezd v cca 8,00 z tábořiště (1450 m n.m.), ležícího v údolí řeky R. Popena, severně od Lago Misurina. Nejprve kousek dolů po asfaltce směrem na Toblach (na sever) až k místu, kde silnici křižuje těleso bývalé úzkokolejky (1440 m n.m., sjezd –10 m). Po ní doleva na západ (zn. č. 201) stoupání do sedla Cimabanche (1525 m n. m., převýšení +85 m), v sedle na zdi restaurace kohoutek s pitnou vodou. Dále mírný sjezd po tělese úzkokolejky až k chatě Rif. Alb. Ospitale. Od chaty stále mírné klesání po tělese úzkokolejky. Po cca 1,5 km na křižovatce značených cest je nutné odbočit doprava (1420 m n.m., sjezd -105 m). Mírné stoupání po lesní cestě až na státní silnici, po ní pak vlevo, klesání v serpentinách, až na parkoviště ležící po pravé straně jedné ze zatáček (1400 m n.m. sjezd -20 m). Na parkovišti vlevo, mezerou v dřevěném zábradlí na šotolinovou cestu. Po ní poměrně strmě dolů doleva až na lesní asfaltovou silničku (1380 m n.m., sjezd -20 m). Po této silničce kolmo doprava (zn. č. 10). Asi 1,5 km od konce asfaltu je mostek přes řeku Rio Travenanzes s úchvatnými pohledy do kaňonu řeky. Od této vyhlídky po šotolině (zn. č. 10), stále strměji, mnoha serpentinami až k mostku u jezera Lago di Fanes (1850 m n.m.), kde se sklon na chvíli zmírní. Následuje cca 1 km rovnějšího úseku podél kravských pastvin, ale vzápětí opět šotolinová cesta stoupá kolem odbočky k chatičce stojící na Gr. Fanesalm až k jezeru Limosee a do sedla Limojoch (2160 m n.m., převýšení +780 m). Následuje dosti prudký sjezd po nepříjemně klouzající šotolině k chatě Fanes (2060 m n.m.) a od ní (zn. č. 7) mnoha serpentinami až k chatě Rif. Pederu (1548 m n.m., sjezd –612 m, u chaty Pederu málo vydatný pramen, vhodnější je nabrat vodu z blízké řeky). Od chaty Pederu se jede na východ mnoha serpentinami (zn. č. 7) po velmi strmé šotolinové cestě (vylepšené v zatáčkách betonem - dle prašnosti povrchu, jsou v tomto stoupání až 3 místa, kde je nutné kolo vést).


Serpentiny nad chatou Pederu (1548 m n.m.)

Převýšení je zde na vzdálenosti cca 500 m asi 220 m výškových. Později se sklon mírní, ale cca ve výšce 1900 m n.m. po přejetí občas vysychajícího potoka, přechází cesta ve strmou stezku, která se nedá na kole vyjet. Následuje opět širší šotolinová cesta a poklidná jízda mírně vzhůru až k chatě Sennes (2126 m n.m., převýšení +578 m). Nepříjemný sjezd jihovýchodním směrem (zn. č. 6) po šotolinové cestě s četnými suťovisky z větších kamenů až k louce Campo Croce (1780 m n.m., sjezd –346 m). Odtud je již povrch cesty bez větších překážek, ale cesta vede pořád terénem až k chatě Alpe Ra Stua (1695 m n.m., sjezd –85 m). Dále sjezd po krásné asfaltové silničce strmě dolů až na křižovatku se státní silnicí (1400 m n.m., sjezd -295 m). Protože jsme měli ještě dost času, projeli jsme si navíc úsek k chatě Fiames. V případě nedostatku času je tedy lepší jet z výše uvedené křižovatky (parkoviště) stejnou cestou, jakou jsme přijeli ráno, zpět na tábořiště. Naše prodloužená trasa tedy vedla následovně. Na parkovišti, jako ráno, vpravo (na západ), mezerou v dřevěném zábradlí na šotolinovou cestu. Po ní poměrně strmě dolů doleva až na lesní asfaltovou silničku. Klesání po asfaltu až k parkovišti u Ponte Felizon, zde přejezd mírně vpravo na šotolinovou cestu vedoucí kolem řeky až k závoře před chatou Fiames (1298 m n.m., sjezd -102 m, u domu na druhé straně silnice pramen). Přejezd přes státní silnici doleva (na východ) a stoupání po nesjízdné pěšině a po značce až na těleso úzkokolejky. Zde vlevo (zn. č. 201) a stále mírně do kopce až do sedla Cimabanche (1525 m n. m., převýšení +227 m) a poté k tábořišti (sjezd terénem –85 m, převýšení po asfaltu +10 m). Po cestě se projíždí dvěma tunely (první osvětlen) a po dřevěném mostku se překonává říčka R. Felizon (krásný pohled do hlubokého kaňonu. Příjezd kvůli dešti v 18,00.


Před chatou Sennes (2126 m n.m.)

Doba jízdy včetně přestávek - 10 hodin. Čistá doba jízdy dle mého cyclocomputeru: 4 h 26 min.. Ujeto 59,8 km (8,8 km asfalt, 51 km šotolina). Průměrná rychlost 13,4 km/hod. Převýšení : a, jízda po asfaltu + 10 m, -325 m; b, jízda v terénu +1670 m, -1355 m. Celkem převýšení cca +1680 m, -1680 m.
Čísla značených cest odpovídají mapě Freytag&Berndt WKS 5 - Cortina D'Ampezzo, Marmolada, St Ulrich/Ortisei; 1:50 000, rok vydání neuveden.
Poznámka: tuto trasu považuji za nejlepší ze všech zde uvedených tras.


Dolomity, skupina Pasubio - Strada Degli Eroi a Strada de 52 galerie


Popisovaná trasa je vyznačena černými tečkami, úsek s 52 tunely černými křížky - x

Skupina Pasubio se nachází na nejižnějším okraji Dolomit, poblíž města Rovereto. Z Rovereta je třeba vyjet jižním směrem údolím Valarsa do sedla Pian delle Fugazze (1162 m n. m.). Odjezd na túru ze sedla v cca 10,00 hodin. Po šotolinové (četné větší kameny ) cestě "Strada degli Eroi" ("Cestě hrdinů" pojmenované na počest tisícovkám padlých z první světové války) poměrně strmé (zn. č. E5) stoupání mnoha serpentinami, a v závěru i čtyřmi tunely, k chatě Rif. Generale A. Papa (1934 m), příp. strmě (zn. č. 120) až pod horu Palon (2100 m n. m., převýšení +938m) a pak zpět k Rif. G.A. Papa (sjezd –166 m).
Asi 100 metrů severovýchodně od chaty Gen. A. Papa se nachází poměrně malý otvor ve skále, kterým se dá vejít do prvního tunelu "Cesty 52 tunelů" (zn. č. 366). Pokud se rozhodnete nerespektovat kovové zábrany před vchodem, značku zákaz vjezdu cyklistů a anglicky a italsky psaný leták, ve kterém vás místní úřady žádají, abyste touto cestou nejezdili, že se na ní zabil 4.8.97 německý biker a o měsíc dříve druhý, a že když už vám nevadí, že se můžete zabít vy, měli byste alespoň vzít v úvahu fakt, že ohrožujete protijdoucí pěší turisty, můžete projít (a jen občas i projet) vyhlášenou "Strada de 52 galerie", kde na vás čekají úseky vystřílené v několik set metrů vysoké kolmé skále, které jsou široké jen cca metr a 52 tunelů, z nichž některé jsou dlouhé až 300 m (NUTNÁ ČELOVKA). Z naší výpravy se nenechalo přesvědčit o nesprávnosti porušovat místní nařízení devět klientů, a tak jsem je musel do tunelů doprovodit. Ostatní cestu buď rozumně prošli pěšky, nebo jeli dolů po šotolinové cestě vedoucí na severní straně hřebene. My jsme tedy vyhlášenou "Strada de 52 galerie" prošli-projeli, ale můj osobní názor je negativní (je ale fakt, že asi tak polovině z těch devíti klientů, s kterými jsem tunely absolvoval, se tato procházka-projížďka líbila). Důvody mého záporného názoru na projíždění této stezky jsou následující: porušuje se nařízení země, kde jsme jen hosty, v tunelech, kde není vidět se podle mne nedá plynule jet ani za svitu čelovky (vlhká mlha snižuje účinnost světla), v tunelech je velmi členitý kluzký povrch, tunely jsou úzké, nízké a některé i velmi strmé, povrch stezky mezi tunely je suťovitý, s četnými většími balvánky, takže ani zde se podle mne nedá všechno projet. Můj hrubý odhad je, že nesjízdných je cca 60 % z celkové délky stezky a cca 80 % délky stezky, vedoucí v tunelech. Navíc je zde možnost střetu s pěšími turisty příp. i možnost napadení od těch méně tolerantních. "Strada de 52 galerie" končí v sedle Bocchetta Campiglia (1216 m n.m., sestup s kolem –718 m) odkud pokračuje sjízdná šotolinová cesta až k silnici a hospodě v sedle Colle Xomo (1058 m n.m., sjezd –158 m, voda). Odtud po asfaltové silnici (zn. č. 344) doprava (na jih) klesání ke křižovatce P.te Verde (901 m n.m., sjezd –157m) a pak poměrně prudké stoupání po státní silnici k autobusu do sedla Pian delle Fugazze (1162 m n.m., převýšení +261 m). Příjezd v 17,30.
Doba jízdy včetně přestávek - 7 hodin 30 minut. Čistá doba jízdy dle mého cyclocomputeru: 3 hod. 29 min.. Ujeto 31,7 km (8,8 km asfalt, 17,9 km šotolina, 5 km těžký terén - z toho cca 3 km tlačení kola). Průměrná rychlost 9,1 km/hod ( je zachyceno tlačení kola v tunelech). Převýšení : a, jízda po asfaltu +261 m, -157 m; b, jízda v terénu +938 m, -324 m; c, "sestup" s kolem -718 m. Celkem převýšení cca +1199 m, -1199 m.

Vhodnější varianta: od chaty Gen. A. Papa (za pitnou vodu je zde nutno platit) se nejede skrz tunely, ty se jen částečně projdou pěšky (kamenitý povrch poměrně úspěšně ničí "kufry" cyklistických bot). Po návratu z prohlídky tunelů zpět k chatě se přejede přes sedlo Le Porte na severní stranu hřebene. Zde kolmo vpravo (východním směrem) a po šotolinové cestě (zn. č. 370) dlouhým sjezdem s četnými serpentinami dolů, do sedla Bocchetta Campiglia (1216 m n.m.). Odtud pokračuje sjízdná šotolinová cesta až k silnici a hospodě v sedle Colle Xomo (1058 m n.m., sjezd –876 m, pitná voda). Dále stejně, jako v předchozí variantě.
Doba jízdy po vhodnější trase (bez výjezdu pod horu Palon a bez průstupu "Cestou 52 tunelů) včetně přestávek - 6 hodin. Čistá doba jízdy dle mého cyclocomputeru: 2 hod. 4 min.. Ujeto 28,7 km (8,8 km asfalt, 19,9 km šotolina). Průměrná rychlost 13,8 km/hod. Převýšení : a, jízda po asfaltu +249 m, -157 m; b, jízda v terénu +784 m, -876 m. Celkem převýšení cca +1033 m, -1033 m.
Čísla značených cest odpovídají mapě Kompass 101 - Rovereto, Monte Pasubio; 1:50 000, rok vydání neuveden.
Poznámka: Tato trasa je ve známém průvodci p. Mosera (40 tras pro MTB v okolí Lago di Garda) nazývána "Pasubio" a má číslo 33.


Okolí L. di Garda - sjezd ze sedla Tremalzo


Popisovaná trasa je vyznačena černými tečkami, úseky s černými křížky - x jsou v místech bloudění nebo nesjízdného terénu

Podélný profil níže popisované trasy najdete ZDE.

Vzhledem k tomu, že nemám z této trasy moc fotek, požádal jsem o dovolení "zrcadlit" zde anglicky psanou stránku o této trase s názornými fotkami: Mirror.

Odjezd z vesnice Tiarno di sopra (749 m n.m.), kde je možné se ubytovat v kempu Casavecchia (tel.: 0039/464/596184), v cca 11,00. Po státní silnici jihozápadním směrem, kolem přírodní rezervace a jezírka Laghetto d'Ampola (724 m n.m.), až ke křižovatce u chaty Rif. Ampola (740 m n. m.), kde je nutné odbočit kolmo doleva (jihovýchodně, na směrovce je nápis Passo di Tremalzo). Následuje 13-ti kilometrové stoupání po kvalitní asfaltce (sjízdné i pro autobus Karosa) do sedla Passo di Tremalzo (1665 m n.m., převýšení +935 m). Po cestě si lze nabrat vodu z pramene u Malga Tiarno di sotto ve výšce 1426 m n.m.. V případě deštivého počasí je možné využít k ohřátí chaty, nacházející se v závěru stoupání, nebo nejlépe chatu Rif. Garda (1702 m n. m., převýšení +37 m), která stojí na úplném konci asfaltového úseku stoupání (vedle parkoviště, na blízké loučce výuka paraglidingu, výhledy). Od chaty po šotolinové cestě stoupání severovýchodním směrem k nejvyššímu bodu trasy, k tunelu (Tremalzo tunel) vedoucímu pod sedlem Bocca di Val Marza (cca 1865 m n.m., stoupání +163 m). Po průjezdu tunelem následuje vyhlášený sjezd po šotolinové cestě do sedla Passo Nota (1198 m, sjezd -667 m, cca 35 protisměrných serpentin, 4 tunely). Dále stoupáme po lesní cestě (zn. č. 421) do sedla Passo di Bestana (1274 m n.m., převýšení +76 m). Pak cesta klesá do sedla Bocca dei Fortini (1243 m, sjezd -31 m; šotolina, četné zatáčky), pokračuje k útulku bez správce Rif. Baita B. Segala (1268 m n.m., převýšení +25 m). V útulku jsou volně k dispozici tekutiny i jídlo, předpokládá se ale, že každý kdo si je vezme, vhodí odpovídající částku do připravené pokladničky. Následuje stoupání po šotolinové stezce k vyhlídce u kopce P.ta di Mois (1280 m n.m., +12 m) a pak sjezd po stále více kamenitější a užší stezce na křižovatku cest do sedla Passo Guil (1209 m n.m., -71 m, sedlo není v terénu nijak označeno). Zde je nutno se držet stále rovně a pokračovat v jízdě východním směrem po zn. č. 422.
Není vhodné odbočit doleva nahoru na louku, odkud pak vede poměrně prudký terénní sjezd směrem ke vsi Pre (já jsem to bohužel trochu spletl, dva spolujezdci mi ujeli cca 1,5 km a cca 110 m dolů a spolu jsme pak zase museli vystoupat zpět do sedla: tj. navíc 3 km a sjezd -110 m, převýšení +110 m).
Správná cesta mírně klesá po úzkém kamenitém chodníčku (pozor, neodobočovat před sedlem doprava prudce dolů podle směrovky s nápisem Limone) na vyhlídku do sedla Roccolo di Nembra (1125 m n.m., sjezd -84 m), kde se otáčí o cca 140 stupňů doleva do protisměru a vede pak převážně po vrstevnici či mírným klesáním v strmém srázu, vysoko nad hladinou jezera Lago di Garda směrem na severovýchod. Pozor, nebezpečí pádu do hloubky v případě přepadnutí na pravou stranu kola. V jednom místě je kamenitý skok dolů, cca 50 cm vysoký, pro mne nesjízdný. Lidé trpící závratí by zde měli kola raději vést. Následuje krátký (pro mne nesjízdný) výšvih do sedla Passo Rochetta (1158 m n.m., +33 m) a v něm železná závora, kterou je možné objet zleva. Za závorou je nutné se dobře zorientovat, protože odtud dále vedou tři stezky v původním směru dolů a jedna stezka stoupající v protisměru ze sedla zpět. Správná je ta stezka, která je od kol nejvíce vyježděná. Z pohledu člověka stojícího se závorou za zády je to ta nejvíce vpředu vlevo (vede skoro na sever). Jde však o technicky náročný trialový, avšak nepříliš prudký sjezd úzkou stezkou mezi kořeny, kameny a vystupujícími skalkami. Kdo se na podobné kousky necítí, musí bohužel kolo cca 1,7 km tlačit. Trialový úsek se po čase připojuje na širokou šotolinovou lesní cestu v místě, kde se nacházejí rozcestníky (955 m n.m., -203 m). Zde je nutné změnit opět o cca 130 stupňů směr vpravo a mírně stoupat jižním směrem v souladu s rozcestníkem s nápisem Malga Palaer.
NEJEZDIT PODLE ŠIPKY S NÁPISEM PREGASINA (stezka vede nesjízdným srázem s četnými trialovými úseky a na závěr po velmi strmé betonové cestě ke kostelu ve vsi Pregasina; vím o tom, bohužel, opět na základě vlastní zkušenosti, takže je nutné tuto okolnost uvažovat při hodnocení čistého času a průměrné rychlosti).
Správná cesta po počátečním krátkém stoupání na kótu 965 m n.m. (+ 10 m) pak již dále pořád klesá podél polorozbořené samoty Malga Palaer až na rozcestí u vyvýšeniny (vyhlídky) Larici (881 m n.m., sjezd -84 m). Zde doporučuji odbočit z cesty doprava na úzkou pěšinu, vedoucí kolem opuštěných stavení až na vyhlídku Larici (908 m n.m., + 27 m), odkud se otvírají nádherné výhledy na jezero Garda a přilehlé města a vesnice. Po návratu zpět na cestu, pokračujeme poměrně prudkým sjezdem v mnoha serpentinách po jemné šotolině střídané s vybetonovanými úseky až do vsi Pregasina ke kostelu (550 m n.m., sjezd -369 m). Dále již vede úzká asfaltová silnička s četnými serpentinami (pozor na protijedoucí auta) až k vjezdu do nově vybudovaného tunelu. Kousek před tunelem je vhodné odbočit do protisměru doprava a po překonání závory pokračovat ve sjezdu po staré silničce, kde je vyloučen automobilový provoz. Pozor, asfaltový povrch je již na mnoha místech porušen a na cestu padá štěrk z okolních skal. Po této silničce mnoha serpentinami a tunely stále dolů (vpravo nádherné pohledy na jezero Garda a město Riva del Garda) až k další závoře. Po jejím překonání sjedeme ještě kousek dolů po staré silničce a vzápětí vjedeme na státní silnici, vedoucí doleva do Rivy (66 m n.m., sjezd -484 m). Pozor na silný automobilový provoz. Příjezd ke kempu Brione v 18,15 (mnoho fotografických zastávek a defektů).
Doba jízdy (jde o trasu s výše uvedenými nevhodnými úseky) včetně přestávek - 7 hodin 15 minut. Čistá doba jízdy dle mého cyclocomputeru: 4 hod. 2 min.. Ujeto 50,3 km (24,7 km asfalt, 24,9 km šotolina a těžký terén, 0,7 km pro mne nesjízdný trial). Průměrná rychlost 12,4 km/hod. Převýšení : a, jízda po asfaltu +973 m, -504 m; b, jízda v terénu +423 m, -1591 m. Celkem převýšení cca +1396 m, -2095 m.
Doba jízdy (správná trasa) včetně přestávek - 7 hodin. Čistá doba jízdy dle mého cyclocomputeru: 3 hod. 30 min.. Ujeto 47,0 km (24,7 km asfalt, 20,6 km šotolina a těžký terén, 1,7 km pro mně sjízdný trial). Průměrná rychlost 13,4 km/hod. Převýšení : a, jízda po asfaltu +973 m, -504 m; b, jízda v terénu +319 m, -1471 m. Celkem převýšení cca +1292 m, -1975 m.
Čísla značených cest odpovídají mapě Kompass 101 - Rovereto, Monte Pasubio; 1:50 000, rok vydání neuveden.
Poznámka: Část této MTB trasy je v průvodci Elmara Mosera (40 tras pro MTB v okolí Lago di Garda) nazývána "Tremalzo 1" a má číslo 7.


Okolí L. di Garda - chata Nino Pernici


Popisovaná trasa je vyznačena černými tečkami

Podélný profil níže popisované trasy najdete ZDE.

Odjezd cca v 8,00 z kempu Casavecchia, ležícího ve vsi Tiarno di sopra (749 m n.m.), východním směrem po státní silnici do vsi Bezzecca (688 m n.m., sjezd -61 m). Ve vesnici odbočka doleva nahoru do vsi Locca a dále, stále po státní silnici, do vsi Engusio. Za touto vesnicí (ale ještě před vsí Lenzumo) na první křižovatce doprava (podle šipky s nápisem Rif. Pernici) a na další křižovatce opět doprava na lesní asfaltovou cestu (auta mají vjezd povolen). Po této silničce mnohými serpentinami lesem poměrně strmě vzhůru až k prvním loukám (1372 m n.m., převýšení +684 m). Zde se asfalt mění na šotolinu (zn. 403) a cesta stoupá ke stavením na Malga Trat (poslední pitná voda !). Od chléva se cesta mění na lesní pěšinu a krátce strmě stoupá doleva. NEJEZDIT PO ZNAČCE VPRAVO - NESJÍZDNÉ. Správná stezka zleva objíždí malý hřbítek stáčí se o cca 180 stupňů zpět doprava, do původního směru a stoupá na křižovatku cest do sedla Bocca di Trat (1581 m n.m., převýšení +231 m). Odtud doprava (zn. č. 413) po šotolinové cestě k chatě Rif. Pernici (1600 m n.m., převýšení +19 m). Dále se cesta zužuje na cca 1m širokou stezku, povrch stezky je velmi skalnatý s četnými trialovými úseky (na některých místech pro mne nesjízdnými). Stezka mírně stoupá ve strmém svahu (lidé se závratí by zde měli kolo raději vést, hrozí hluboký pád dolů ze stráně v případě přepadnutí na levou stranu kola) až na křižovatku cest do sedla Bocca di Saval (1740 m n.m., převýšení +140 m).
Pro odlehčení tohoto suchopárného textu uvedu, co se nám na této exponované stezce stalo. Během stoupání po silnici směrem na Rif. N. Pernici nás lehce předjela trojice nabušených Italů. Jaké však bylo po čase naše překvapení, když jsme je na výše popisované exponované cestičce dojeli. Dva otrlejší jezdci vedli pěšky nejen svá kola, ale jeden i kolo svého třetího kamaráda a druhý vedl samotného třesoucího se a lehce zvracejícího jezdce, který zřejmě až teprve zde poznal, co je to závrať a strach z pádu v prudkém svahu.
Ze sedla Bocca di Saval stezka (zn. č. 413) dále pokračuje opět mírně vzhůru severovýchodním svahem, povrch je již lepší, cestu však ztěžují četné větve, zasahující do profilu stezky z boku. Nejvyšší bod stezky, který se nachází na severovýchodním hřebenu, vybíhajícím z vrcholu Cima Sclapa má 1791 m n.m. - převýšení +51 m. Z nejvyššího bodu stezka mírně klesá na křižovatku cest do sedla Bocca Dromaé (cca 1695 m n.m., sjezd -96 m). Následuje krátký sjezd (zn. č. 453) doprava po louce po nezřetelné cestě, ze které je nutno po cca 300 m ještě více zahnout opět doprava dolů. Odbočka (a celá další část cesty po louce) je typická tím, že je zde, zřejmě v důsledku jízdy na MTB, ve trávě vyryté koryto od brzdících kol a stezka je tudíž nesjízdná. Na kole se ale nedá jet ani poté, co stezka klesne k lesu, protože hluboké a úzké koryto se zde mění na sice širší, avšak velmi kamenitou až balvanitou cestu, kde je povrch tak vlhký a kluzký, že je obtížné zde kolo i vést. Tento nepříjemný a pro mne nesjízdný úsek je ze sedla Dromaé dlouhý cca 2,4 km a klesne se zde o celých 615 výškových metrů (do 1080 m n.m.). Následuje strmý sjezd po lesní hlinité cestě údolím Val di Dromaé k hřebčínu na severním konci obce Mezzolago (815 m n.m., sjezd -265 m), pak sjezd po asfaltce obcí až na státní silnici (668 m n.m., sjezd -147 m). Odtud doleva podél jezera Lago di Ledro přes vsi Molina di Ledro a Biacesa až k vjezdu do nového tunelu. Těsně před ním je nutno odbočit ze státní silnice doprava na starou silničku vedoucí mnoha serpentinami a tunely až do Rivy (66 m n.m., sjezd -602 m). Příjezd v cca 15,00.
Doba jízdy včetně přestávek - 7 hodin. Čistá doba jízdy dle mého cyclocomputeru: 3 hod. 9 min.. Ujeto 40,2 km (28 km asfalt, 9,7 km šotolina a těžký terén, 2,4 km pro mne nesjízdný trial). Průměrná rychlost 12,7 km/hod. Převýšení : a, jízda po asfaltu +684 m, -810 m; b, jízda v terénu +419 m, -361 m; c, sestup s kolem -615 m. Celkem převýšení cca +1103 m, -1786 m.
Čísla značených cest odpovídají mapě Kompass 101 - Rovereto, Monte Pasubio; 1:50 000, rok vydání neuveden.
Poznámka: Tato MTB trasa je ve známém průvodci p. Mosera nazývána "Rifugio Nino Pernici" a má číslo 32.


Okolí L. di Garda - část trasy na Monte Velo


Popisovaná trasa je vyznačena černými tečkami

Podélný profil níže popisované trasy najdete ZDE.

Odjezd z kempu Brione (tel.: 0039/464/520885) v Rivě (66 m n.m.) kvůli dešti až v 10,00. Severním směrem okrajem města po asfaltu, přes osady Alessandro, Grota, Canevini. Za osadou Canevini doprava po úzké silničce mezi sady a vinicemi. Na další křižovatce opět doprava až ke státní silnici, vedoucí po západním břehu řeky Sarca. Přes silnici (pozor na auta !) na šotolinovou cyklostezku vedoucí po břehu řeky a po ní doleva (na sever). Po cyklostezce do města Arco (známá lezecká oblast), po frekventované silnici městem a doprava na most přes řeku Sarca. Cca 50 m v přímém směru za mostem je vidět ulice (vedoucí na jihovýchod) bez automobilového provozu, po které je vhodné pokračovat přes vinohrady a sady do vsi Bolognano (146 m n.m., převýšení +80 m). Jinak po státní silnici vpravo. Po projetí vsí Bolognano na její jihovýchodní okraj (horní konec) se napojíme na státní silnici vedoucí do sedla Santa Barbara (1169 m n.m.). Po státní silnici stoupáme vzhůru až k první kolmé levotočivé zatáčce. Z ní odbočuje mírně vpravo přímo do kopce (po spádnici) betonová cesta (na křižovatce je též neznatelná dřevěná šipka s cyklistou a číslem 2). Po této betonové cestě chvíli stoupáme a pak, po zatočení doprava, jedeme téměř po rovině až do místa (180 m n.m., převýšení +34 m), kde beton přechází v šotolinovou cestu (povrch této cesty je velmi proměnlivý, jsou zde i místa kamenitá až balvanitá, vše jsem však vyjel, průměrný sklon stoupání je 13%). Následuje 6-ti kilometrové stoupání (od nadmořské výšky asi 600 m, by podle mapy, měla cesta vést po zn. č. 637, já jsem ji ale v terénu, vzhledem k nekvalitnímu značení a neprováděné obnově značených cest, neviděl; výhodný pro přesnou orientaci v terénu se zde ukázal výškoměr) ke kótě 910 m n.m., s mnoha serpentinami (téměř pořád nejlehčí převod, čistá doba jízdy cca 1,5 hod., na žádné křižovatce neodbočovat dolů, či na užší cestu).
Pro osvěžení uvedu zajímavost z tohoto výjezdu: jeden fyzicky zdatný klient jel tuto trasu na trekkingovém kole a poté, co mu již v prudkém stoupání nestačily převody, sesedl z kola a běžel bez viditelné únavy i s kolem vedle nás až nahoru.
Celé stoupání vede v listnatém lese, takže na výhledy musíte vždy odbočit kousek mimo cestu. Ve výšce 910 m n.m. odbočuje mírně nahoru doleva v protisměrné pravotočivé zatáčce trochu užší (a od kol méně projetá) stezka, kterou by se mělo jet (pokud chcete absolvovat trasu, nazývanou v průvodci p. Mosera "Monte Velo" s číslem 13, jako jsme to chtěli původně my). Protože však správná stezka po krátkém stoupání poměrně hodně klesá, a to se mi zdálo divné, vrátili jsme se zpět na křižovatku a jeli ještě dále doprava nahoru (z pohledu z Bolognana přijíždějícího bikera). V následující levotočivé zatáčce stojí chátrající stavení, dle mapy Malga Fiavei. Toto polozbořeniště by naše následovníky mělo jasně upozornit na to, že již jedou špatně. Nám to ale nikdo předem neřekl, takže jsme stoupali po kamenitém chodníku pořád vzhůru, až na další křižovatku, ležící přibližně ve výšce 1020 m n.m. Zde je nutno odbočit kolmo doleva. Kontrolou správného směru může být po několika metrech jízdy dřevěná šipka na levé straně stezky s nápisem M. Creino - S. Barbara, Ronzo-Chienis. Zde se nacházíme na části jiné trasy z průvodce p. Mosera, nazývané "Monte Stivo" s číslem 38. Po předchozím monotónním stoupání po kamení, je následující pasáž, kde se střídají rovinaté úseky, louže a kořeny s šotolinovými, kamenitými a blátivými výjezdy, poměrně atraktivní. Avšak po téměř dvou hodinách stoupání, to ocení jen ti opravdu fyzicky zdatní. Po 2,7 km se stezka stáčí vpravo do kopce a napojuje se na asfaltovou lesní cestu (1163 m n. m., převýšení +983 m). Po asfaltce kolmo doleva (na sever) až na křižovatku se státní silnicí v sedle Santa Barbara (1169 m n.m., převýšení +6 m). Pro nedostatek času do odjezdu autobusu se rozhodujeme ukončit dnešní akci sjezdem po silnici a nikoliv v terénu, jak to nabízí původně plánovaná trasa "M. Velo". Odbočujeme proto v sedle na státní silnici kolmo vlevo (na severozápad). Následuje dlouhý sjezd po perfektní asfaltce s minimálním automobilovým provozem, s mnoha serpentinami (nádherné výhledy do údolí řeky Sarca a k jezeru Garda) až do vesnice Bolognano. Odtud po stejné trase jako ráno jedeme zpět do Rivy (66 m n.m., sjezd -1103 m). Příjezd ve 14,30.
Doba jízdy včetně přestávek - 4 hodiny 30 min. Čistá doba jízdy dle mého cyclocomputeru: 3 hod. 6 min.. Ujeto 42,0 km (26,1 km asfalt, 15,9 km šotolina a těžký terén). Průměrná rychlost 13,5 km/hod. Převýšení : a, jízda po asfaltu +107 m, -1090 m; b, jízda v terénu +1056 m, -73 m. Celkem převýšení cca +1163 m, -1163 m.
Čísla značených cest odpovídají mapě Kompass 101 - Rovereto, Monte Pasubio; 1:50 000, rok vydání neuveden.


Připomínky k této stránce pošlete na adresu: zdbartos@seznam.cz


[ Domovská stránka Z.Bartoše / MTB stránky Z.Bartoše ]


Jste návštěvníkem této WWW stránky

od data uvedeného na počitadle mé Home Page.