Dolomity Brenta (4.7.-13.7.97)
Zdeněk Bartoš


Poslední úprava této stránky je ze dne 6.1.2008.

Vřelé díky Martinovi Rybákovi za zapůjčení scaneru, na kterém jsem zpracoval do tohoto textu vložené fotografie.


Pohled ze značky č. 328 na chatu Rif. Tuckett (2271 m n.m.), na vrcholy Campanille di Vallesinella (2946 m n.m), Castelletto sup. (2700 m n.m.), Cima Sella (2917 m n.m.), na ledovec Vedretta di Brenta inferiore a na sedlo Bocca di Tuckett (2648 m n.m.)

Akci v Brentě jsem (mám zkušenosti s ledovci i Via ferratami) absolvoval s manželkou (v roce 1997 měla 33 let, má dobrou fyzičku a zkušenosti s Via ferratami, byla však bez zkušeností s ledovci) a s cca 22-tiletým správcem el. konference Montana Martinem Mokrejšem (má dobrou fyzičku a zkušenosti s ledovci, byl však bez zkušeností s Via ferratami).

Batohy při prvním výstupu na hřeben měly cca 28 kg, při hvězdicových túrách ze základny jsme my muži nesli cca 14 kg, manželka cca 8 kg. Během chůze jsme se nijak nehonili, ale ani neloudali.

Následující popis vychází z předpokladu, že si čtenář (zájemce o chození v Brentě) již obstaral výborného průvodce od Roberta Oberarzbachera (Dolomity - jih, Kompass-Alpy, 1994) a má i odpovídající mapu v měřítku min. 1:50 000 (např. Freytag&Berndt WKS 11). Ovšem pozor ! Čas v průvodci je myšlen zřejmě pro lidi jdoucí s batohem, ve kterém mají jídlo na 1 den, cca litr vody, oblečení proti dešti a chladu, cepín, mačky a lano. Tímto časem se tedy nelze řídit, půjdete-li s batohem, ve kterém bude stan, spacák, vařič, oblečení, pití, mačky, cepín, lano, a jídlo na více dní !!

Je nutné ještě zdůraznit, že začátkem července může být ve výše položených polohách (nad cca 2600 m), v zastíněných severních a východních žlabech ještě sníh (sníh může také v průběhu akce napadnout !), který znemožní použití na Via ferratách instalovaných řetězů a jiných pomůcek (což se stalo i nám a nemohli jsme proto projít Via ferratu Bocchette Alte). Řiďte se proto informacemi místních správců chat, kteří vám ochotně sdělí možnosti průchodu jednotlivými Via ferratami. V každém případě si s sebou vezměte mačky, cepín a lano (viz Vl. Procházka ml.: Bezpečně ve sněhu a ledu a Vl. Procházka ml.: Bezpečně na Via ferratách).

Stručný popis absolvovaných tras:

1. den: Carisolo (808 m n.m.) - v cca 12:30 odchod severovýchodně po zn. č. 19 a 323 k Malga Brenta Bassa (1265 m) - po zn. č. 323 ke spodní stanici nákladní lanovky (cca 1380 m), vedoucí na chatu Rif. Maria e Alberto ai Brentei (příchod v cca 18:30).
Doba chůze včetně přestávek (s těžkými batohy): cca 6 hod., délka: cca 12 km, převýšení: cca + 572 m.

2. den: spodní stanice nákladní lanovky (1380 m) - v 9:00 odchod na Rif. Maria e Alberto ai Brentei (2182) po zn. č. 323, příchod na neoficiální tábořiště poblíž chaty v cca 12:00 (tábořiště je asi tak 250 m jižně od chaty Rif. Maria e Alberto ai Brentei , je přístupné po zn. č. 392 a spaní zde nám bylo tolerováno - stany jsme měli postavené i přes den, já jsem si pro jistotu zamykal vchod; cca 100 severně od chaty, pod cestou, kudy vede značka č.318, je pramen pitné vody - POZOR, v Brentě jde zřejmě o jediné místo s pramenitou pitnou vodou v takovéto nadmořské výšce, většina potoků pramení ve výškách kolem 1700 m n.m., voda na záchodech vysokohorských chat je Italy označována jako nepitná, pitnou vodu si lze v chatách koupit, ale zřejmě dost draho). Po příchodu na tábořiště následovalo stavění stanů, oběd - ve 14:00 odchod na túru s "lehkými" batohy po zn. č. 318 (tato cesta není ve výše uvedeném průvodci popsána, proto se o ní krátce zmíním: jak je patrné i z mapy, cesta vede asi od výšky 2300 m n.m. po ledovci, a to poměrně strmě, v době naší akce však na ledovci ležela ještě vrstva sněhu, takže po cca deváté hodině, jak sníh teplem rozměkl, bylo možné vystupovat i sestupovat tudy i bez maček a cepínu, moc bych na to ale nespoléhal) do sedla Bocca di Brenta (2552 m) - Rif. Pedrotti (2491 m) - Sentiero Osvaldo Orsi - Bocca di Tuckett (2648 m) - Rif. Tuckett (2271 m) - po zn. č. 328 na rozcestí (2048 m) - po zn. č. 318 na tábořiště (2182 m), příchod v 21:00. V závěru této trasy Martin poznal, co s člověkem udělá nedostatečné doplňování cukrů během fyzického výkonu. Přestože je o cca 10 let mladší než moje manželka, nebyl schopen jít stejně rychle jako ona. Proto si těch sladkostí berte na túru raději více.
Doba chůze včetně přestávek (s těžkými batohy): cca 3 hod., délka: cca 4,5 km, převýšení: cca + 802 m.
Doba chůze včetně přestávek (s "lehkými" batohy): cca 7 hod., délka: cca 14,5 km, převýšení: cca + 661 m, - 661 m.
Celkem: 10 hodin, 19 km, + 1463 m, - 661 m.

3. den: tábořiště (2182 m) - v 9:00 odchod na túru po zn. č. 392 - Sentiero Martinazzi; jde o Via ferratu ve výše uvedeném průvodci nepopsanou, proto se o ní zmíním více: od tábořiště se na ni dostanete po zn. č. 392, klesnete na údajné (zn. č. 391 se mi v terénu nepodařilo najít) rozcestí značek (2050 m) a pak již stoupáte (zn. č. 327) po kamenitém chodníku a sutí až k počátku ledovce Vedretta dei Camosci. Během naší návštěvy byl ještě ledovec pod vysokou vrstvou sněhu, takže nemohu sloužit informacemi o množství a šířce trhlin, ale mačky, cepín i lano se vždy hodí - minimálně jako tréninková zátěž. Po ledovci zpočátku poměrně mírně vzhůru až ke skále na levé, západní, straně ledovce. Zde začíná krátký, ale strmý skalní výstup zajištěný lany a kramlemi (tady se Martin poprvé v životě potkal s Via ferratou a než se naučil "v tom chodit", moje manželka se mu opět vzdálila). Další úsek od skal až do sedla vede přijatelně strmě opět po ledovci - Bocca Camosci (2770 m), příchod ve 12:00 - bezproblémová část Sentiero dell' Ideale - Rif. 12 Apostoli (2488 m) - Sentiero Ettore Castiglioni, Bochetta dei Due Denti (2859 m), Rif. S. Agostini (2410 m) - po zn. č. 320 na Rif. Pedrotti (2491 m) - Bocca di Brenta (2552 m) - po zn. č. 318 na tábořiště (2182 m), příchod v 21:30.
Doba chůze včetně přestávek (s "lehkými" batohy): cca 12,5 hod., délka: cca 17,4 km, převýšení: cca + 1233 m, - 1233 m.

4. den: tábořiště (2182 m) - odchod v 10:00 po zn. č. 318 a 328 k Rif. Tuckett (2271 m), příchod ve 12:00 - Sentiero SOSAT (nejvyšší bod cca 2450 m), příchod na konec Via ferraty SOSAT (2400 m) v 15:00.


Jižní konec Via ferraty SOSAT. Pohled na část Via ferraty Oliva Destassis. V pozadí zleva: Spallone dei Masodi (2999 m n.m.), ledovec Vedretta dei Brentei, Cima Molveno (2910 m n.m.) - vpravo před ní chata Rif. Alimonta (2600 m n.m.), Cima dei Armi (2951 m n.m.), ledovec Vedretta dei Sfulmini a sedlo Bocca d' Armi.

Dále po značené cestě kousek směrem na Rif. Alimonta až k rozcestí, kde vpravo strmě do kopce odbočuje zn. č. 305. My, pod vlivem mapy, jsme šli stále dále údolím, avšak v mapě uvedená značka není v terénu patrná, takže jsme se pak museli drápat strmě vzhůru sutí na používanou stezku, vedoucí z Rif Alimonta. Je proto asi lepší na výše uvedené křižovatce odbočit doprava k chatě Rif. Alimonta a teprve na chatě se napojit na Sentiero Oliva Detassis (zn. č. 396). My jsme se pohybovali ve směru od Rif. Alimonta na ledovec Vedr. Brentei (v průvodci zmiňovaný nástup [nadmořská výška nástupu je cca 2620 m] z ledovce na exponované a dlouhé žebříky je z ledovce špatně vidět,


Via ferrata Oliva Destassis . Pohled od úpatí Spallone dei Massodi (zde začínají ty pověstné dlouhé a exponované žebříky) na západ, na ledovec Vedretta dei Brentei. V pozadí pohoří Adamello.

takže pokud není cesta na ledovci vyšlapaná, doporučuji orientaci podle busoly), pak do sedla Bocca Bassa dei Massodi (2790 m), na západní hřeben, vybíhající z Cima Molveno (2890 m), na ledovec Vedr. dei Sfulmini a zpět k Rif. Alimonta (2600 m), příchod v 18:00 - po zn. č. 393 na tábořiště (2182 m), příchod v 19:00.
Doba chůze včetně přestávek (s "lehkými" batohy): cca 9 hod., délka: cca 13,2 km, převýšení: cca + 758 m, - 758 m.

5. den: tábořiště (2182 m) - odchod v 8:00 po zn. č. 393 k Rif Alimonta (2600 m), příchod v 9:00 - Bocchette Centrale, nejvyšší bod 2800 m, příchod na konec Bocchette Centrale ve 13:00 (2500 m) - Bocca di Brenta (2552 m) - Rif. Pedrotti (2491 m), odchod odtud ve 14:00 - Sentiero Livio Brentari, nejvyšší bod sedlo P. l'Ideale (2946 m), strmé klesání ze sedla P. l'Ideale vyžadovalo lano, jištění bylo pod sněhem (a moje manželka se docela bála) - rozcestí (2660 m) nad Rif. S. Agostini - těžká část Sentiero dell' Ideale - Bocca d' Ambiez (2871 m), ze sedla na západ velmi strmé klesání, během naší návštěvy byl svah vysněžený, jistící kovové lano o délce cca 100 m visí volně dolů, na konci je jen menší uzel, který může projít okem karabiny !


Via ferrata dell' Ideale. Sestup ze sedla Bocca d' Ambiez (2871 m n.m.), na ledovec Vedretta dei Camosci. V pozadí Cima di V. Stretta (2880 m n.m).

Dále po ledovci Vedr. dei Camosci k tábořišti (2182 m), příchod v 21:30, cca hodinové čekání pod kamenem v bouřce.
Doba chůze včetně přestávek (s "lehkými" batohy): cca 13,5 hod., délka: cca 12,6 km, převýšení: cca + 1336 m, - 1336 m.

6. den sušení věcí do 14:00, pak opět déšť, "gaučing" ve stanu na tábořišti

7. den: tábořiště (2182 m), sušení, kompletní balení - odchod v 9:30 s plnou polní (ale lehčí než na začátku) po zn. č.318 k Rif. Casinei (1825 m) - po zn. č. 376 k salaši nad Cascate Alte v údolí Vallesinella (cca 1680 m) - po zn. č. 382 k rozcestí (2100 m) - po zn. č. 331 k tábořišti č. 2 (2070 m), cca 1 km jihovýchodně od Lago Spinale, příchod v cca 14:30 (šlo o jakýsi přírodní amfiteátru na kouzelné loučce plné květin, ale bez pramenité vody - voda ze záchodu chaty Rif. M.O. Graffer [2261 m] byla dost vysoko a daleko a nevypadala vábně - při troše štěstí ji ale lze pít bez smrtelných následků. Taky, jak se teď koukám do mapy, by bylo možné sestupovat ze zmiňovaného tábořiště č. 2 pro vodu do údolí Vallesinella, potok poblíž značky je v cca 1850 m n.m.). Po příchodu na tábořiště č. 2 následovalo stavění stanů, v 15:30 déšť, v 16:30 odchod bez batohů na průzkum k Rif. Graffer (2261 m), voda na tamějším záchodě má visačku Non potable (nepitná) - tábořiště č. 2 (2070 m), příchod v 18:30.
Doba chůze včetně přestávek (s "těžkými" batohy): cca 5 hod., délka: cca 7,8 km, převýšení: cca + 390 m, - 532 m.
Doba chůze včetně přestávek (s "lehkými" batohy): cca 2 hod., délka: cca 3 km, převýšení: cca + 191 m, - 191 m.
Celkem: cca 7 hodin, 10,8 km, + 581 m, - 723.

8. den: tábořiště č. 2 (2070 m) - odchod v 9:00 - Rif. Graffer (2261 m) - po zn. č. 315 na sedlo Groste (2442 m) - Sentiero Gustavo Vidi, nejvyšší bod cca 2580 m - Rif. Graffer (2261 m) - tábořiště č. 2 (2070 m), příchod v 13:00, kompletní balení, odchod v 14:30, sestup do Madonny (cca 1650 m) po zn. č. 315, příchod v cca 17:00.
Doba chůze včetně přestávek (s "těžkými" batohy): cca 2,5 hod., délka: cca 7,2 km, převýšení: cca - 420 m.
Doba chůze včetně přestávek (s "lehkými" batohy): cca 4 hod., délka: cca 8,4 km, převýšení: cca + 510 m, - 510 m.
Celkem: cca 6,5 hodiny, 15,6 km, + 510 m, - 930.


Připomínky k této stránce pošlete na adresu: zdbartos@seznam.cz


[ Domovská stránka Z. Bartoše / VHT stránka Z. Bartoše ]


Jste návštěvníkem této WWW stránky

od data uvedeného na počitadle mé Home Page.