Pohadka o velke expedici

Bylo, nebylo, jednoho dne (konkretne to byl dvaadvacatej cervenec leta pane roku tisiciho devitisteho devadesateho sesteho se nekolik kamaradu rozhodlo podivat se do Alp. Vzali proto kola, neco jidla a obleceni, nahradni dily a pojisteni a vyrazili.
Cesta probihala zcela standartne, coz znamena, ze se padalo, opravovalo, preckaval se dest a ve volnych chvilich se i jelo.
A tak netrvalo dlouho a nasi 4 pratele dojeli na Grossglockner Hochalpenstrasse, coz je vyhlaseny prejezd pres hreben Vysokych Taur, systematicky (i jinak) nicici motory a brzdne systemy opovazlivych automobilistu. Byli rozhodnuti ji (tu Strasse) projet, a tak se na ni po kratkem odpocinku vydali.

Cestou se kolem nich oteviraly nadherne scenerie, a tak nasi pratele nestacili koukat. Presto se jim podarilo se i trochu se pohybovat vpred a tak netrvalo dlouho a k veceru byli na nejvyssim bode zvanem Hochtor (2505 m.n.m.):


Po nadherne prazdne silnici sjeli docela rychle dolu a pokracovali smerem do Italie. Tam se dostali celkem bez problemu (na italske pomery), prestoze ocekavali zvysene problemy z duvodu vyrazeni italske fotbalove reprezentace tou nasi z dalsich boju na ME. No, celnici se zrejme nedivali na televizi.
Po ceste se expedici podarilo od domorodcu zjistit, ze ceska reprezentace v Anglii postoupila do finale vyrazenim Francie na penalty (v mistnim jazyce Elfmeterschiess) a rozhodla se, ze to musi videt.
Nasadila proto mimoradnou nocni etapu do pul treti do rana, kterou se podarilo stahnout casovou ztratu a dorazit v danem terminu do Martelltalu, kde vyuzila pohostinnosti kamaradu z Ceska z M-F tabora k odpocinku, relaxaci a shlednuti finaloveho zapasu.
Po nekolika dnech pokracovala vyprava, ochuzena o jednoho clena, ktery spechal domu kvuli jakymsi povinnostem, dale do dediny Trafoi,

s pohlednymi kopci kolem, kde ubytovala kola v mistnim hotelu a s batohy vyrazila do kopce smer vrchol Ortler. Jeste jednou se ohledli na pohostinnost civilizace a pak jiz neunavne postupovali

k prvnimu postupnemu cili - chate Payerhutte. Odtud se jim jiz otevrel pohled na uchvatnou krasu kopca menem Ortler, cimz byli ohromeni.

Ne vsak natolik, aby se alespon nepokusili o jeho dobyti. K tomu sice nakonec nedoslo vinou casovych a i jinych komplikaci, nicmene pokus nakonec nebyl prohlasen za zcela neuspesny, protoze aspon casti vypravy byla prelezena cela skalni cast vystupu a k vrcholu zbyval kousek cesty po snehu (vertikalni cca pulkilacek po ledovcu).
Po navratu do udoli nasi jiz jen tri pratele opet osedlali sve dvoukole ore a pokracovali ve sve ceste dal. Konkretne smerem vzhuru na Paso Stelvio alias Stilfserjoch alias prusmyk Stelvio - 2760 m.n.m. - dle pozdejsich zjisteni z autoatlasu Evropy zrejme treti nejvyssi prusmyk v Evrope. Vsak jim taky vyjezd (!! - nikoli vyslap) trval skoro cely den a prumerna rychlost pocitana computerem cinila 6 km/h. Silne klikata silnice sice zmensila pocet odpornych automobilistu, ale o to vic tam bylo motorkaru, kteri meli nahore sraz. To hlavne kvuli nim byl nahore na sedle takovej naval:


Za Stelviem zatocili cykloturiste doprava a sjeli do Svycarska. Tam zhodnotili mistni silnice jako horsi nezli rakouske (v pocatecni fazi dokonce horsi nez italske), jen tak mimochodem prejeli dalsi sedlo (Ofenpass - 2149 m.n.m.) a u mesta Zernez dosahli nejzazsiho bodu sve cesty a zacali se otacet k domovu. Aniz by si toho vsimli, nebo si nekdo vsiml jich, prejeli zpatky do Rakouska a pres Telfs, Innsbruck, Schwaz a dalsi vice ci mene zajimava mista rychle pokracovali ke sve domovine. Kratce se zastavili v Salzburgu, kde je ale vic nez svetozname pamatky nadchl neskutecne levny obchod Hofer, opet prejeli uzkdovikolikate hranice, tentokrat do Nemecka a protoze krajina uz tam zacala pripominat tu ceskou, zacali se jeste vice tesit domu a tak stale rychleji ukrajovali chybejici kilometry az konecne trinactyho cervence vyse uvedeneho roku prekrocili ve Straznem hranice rodne hroudy a o dva dny pozdeji dorazili domu.



Dobrou noc.

Komu by se tato stranka nezdala dost dobra a chtel se o popisovane akci dozvedet neco blizsiho, muze se podivat na Prdilovu stranku na stejne tema, nebo si mejlnout nekteremu z ucastniku.
Pro ty, kteri by chteli verneji nasat atmosferu akce, je pripravena stranka s doslovnym prepisem palubniho deniku .


Pozn. aut.: Komu se nepozdava uroven textu na teto strance, tak vezte, ze puvodne slo pouze o volne navazujici popisky k rade (resp. posloupnosti) fotek. Bohuzel 15 obrazku melo za nasledek, ze pri natahovani temer 3 MB-ove stranky se Netscape s zeleznou pravidelnosti hroutil. Proto byly nektere fotky premisteny do odkazu, ale text zustal puvodni. Tim to vsecko je.