Vypr vˆn¡  o  jezev‡¡c¡ch

      Prof. MVDr V clav  D y k, DrSc

                     Z chrana  v  pa©eni¨ti

     Ka‘d˜ ‡lovˆk m  sv‚ kon¡‡ky. A vˆci, kter‚ miluje v¡c ne‘ ty
ostatn¡. J  s m jsem si  osedlal dokonce trojsp©e‘¡. Miluji ryba-
©en¡, myslivost  a zahr dka©en¡. V mal‚  zahr dce jsem v‘dy na¨el
m¡sto pro pa©eni¨tˆ k pˆstov n¡ okurek.
     Ka‘d˜ den je t©eba zjistit o kolik sazenice povyrostly. Paj-
da p©irozenˆ mus¡  b˜t u toho a vykra‡uje k  okn–m, jaky by ho to
tak‚ zaj¡malo. Na¨el si dokonce v rohu pa©eni¨tˆ ¨tˆrbinu, do n¡‘
se mu vejde ‡enich a‘ poo‡i  a odtud soust©edˆne pozoruje, jak se
okurky za v¨elijak  drah  hnojiva,  poctiv‚  zal‚v n¡ a plet¡ od-
vdˆ‡uj¡.
     Odch z¡me vˆt¨inou uspokojeni a Pajda si st¡r  o tr vu nˆko-
lik pavu‡in z  ‡ela. Pod tˆmi se objevuj¡  oblig tn¡ vr sky, jako
by mˆl starost, aby je¨tˆ  nep©i¨ly mrazy, nevryl se do pa©eni¨tˆ
krtek, nerozmno‘ili velc¡ slim ci a nezni‡ili na¨i p˜chu.
     Kromˆ  obl¡ben˜ch z le‘itost¡  m me v¨ak  ka‘d˜ nˆkoho, koho
nesn ¨¡me. My lid¡ jsme se  nau‡ili takov‚ pocity skr˜vat. Psi to
vˆt¨inou  dˆlat nemus¡.  Pajda miluje  n s, ale  k smrti nen vid¡
v‡ely a sousedovic  ov‡ ka. Pro prvn¡ p©¡pad se  snadno najde vy-
svˆtlen¡, proto‘e ho jednou  po© dnˆ po¨t¡paly, kdy‘ chtˆl p©¡li¨
zbl¡zka sledovat jejich rojen¡.
     Ov‡ k od vedle v tom byl  zcela nevinnˆ.  Nikdy  Pajdovi nic
neudˆlal, ani nehrozil £tokem. Sympatie i nen vist z©ejmˆ p©ich -
zej¡ samy od sebe a nen¡ proti nim obvykle l‚ku.
     Pajdova nen vist  jako kdyby den  po dni rostla.  Ani jednou
nep©e¨el kolem sousedovic plotu aby tam nevymyslil hrozivou ur ‘-
ku, aby zle nevy¨tˆkl anebo  potupnˆ nezvedl no‘ku a nevymo‡il se
smˆrem k boudˆ sv‚ho nep©¡tele.
     A tak se postupnˆ stalo, ‘e p–vodnˆ sice ostr˜, ale k men¨¡m
ps–m  lhostejn˜ ov‡ k  Samuel za‡al  nen vidˆt Pajdu  tak‚. ’ dn‚
setk n¡, mezi n¡m‘ byl na¨tˆst¡  plot, se neobe¨lo bez vz jemn˜ch
nejhrub¨¡ch ps¡ch nad vek, vyj d©en˜ch a‘ s¡pav˜m ¨tˆkotem. Pros-
tˆ, ti dva by se byli s rozko¨¡ potrhali. Jak by to provedl Pajda
s jeho "mu¨¡" v hou a £zkou tlamkou  nev¡m, ale pro Samuela by to
byla hra‡ka, proto‘e byl obzvl ¨Ÿ velk˜ a siln˜.
     Jednou jsem pracoval opˆt na  zahr dce, kdy‘ mne vylekal ne-
sl˜chanˆ zu©iv˜ ¨tˆkot a prudk˜ pohyb b©¡zek u plotu na¨¡ zahr d-
ky. Ne‘ jsem sta‡il  zahv¡zdat, prol‚tl pootev©en˜mi dv¡©ky Pajda
a plavn˜m skokem, nedot˜kaje se nohama tak©ka zemˆ, vnikl pod ok-
no pa©eni¨tˆ  mezi k©ehk‚ stonky  okurek. Tˆsnˆ za  n¡m se v©¡til
brankou ov‡ k Samuel. ›lo z©ejmˆ o pouh‚ zlomky vte©in. Ale Pajda
mˆl tentokr t  prvot©¡dn¡ pohotovost. Copak  mohl Samuel vˆdˆt  o
pa©eni¨ti? Musel schl¡ple a nepomstˆn odej¡t dom–.
     Doplatily na to okurky v kvˆtu,  ale byl tu d–kaz jak "bles-
kovˆ" um¡ zareagovat schopn˜ jezev‡¡k.  S ov‡ ck˜m hab nem se ne-
mohl pustit do nerovn‚ho z pasu.
     Podruh‚, kdy‘ se na¨i psi potkali neo‡ek vanˆ ve chv¡li, kdy
Samuel–v p n vedl sv‚ho svˆ©ence do parku, utrhl se ov‡ k hravˆ z
vod¡tka a vrhl  se na nic netu¨ c¡ho Pajdu.  Hodnˆ dlouho tenkr t
m–j asistent, dr.Zavadil za¨¡val  chirurgick˜mi stehy Pajd–v ‡er-
no‘lut˜ kab tek.  Byl roztr‘en˜ t‚mˆ©  po cel‚ d‚lce  jezev‡¡kova
h©betu.

     Pajda musel pak po© dnˆ slevit  ze sv‚ dom˜¨livosti a p˜chy.
Ale dˆlal jakoby nic. Kolem Samuelovy zahr dky chodil s lhostejnˆ
odvr cenou hlavou a zadn¡ no‘i‡ku pro jistotu zvedal a‘ u dal¨¡ho
plotu.
     V‡el¡m £l–m  se beze studu  zd lky vyh˜b  a  uhne i trubc–m,
kte©¡ hlu‡nˆ p©el‚zaj¡ po cesti‡ce p©ed v‡el¡nem.
     K pa©eni¨ti m  starostliv˜  vztah,  co‘  kdyby p©i¨ly pozdn¡
mrazy, nebo nˆjak   ¨kodliv  havˆŸ, u n¡‘ by  bylo zapot©eb¡ hned
zakro‡it!