Mapka trasy prechodu je zde (11,8 kB).
Poznamka: Tento clanek byl ve zkracene verzi otisten v casopise Montana c. 4/90 (str. 23 - 24). Pro Internet byl upraven v 9/96.
       Vzhledem  k nedostatku  informaci o  moznostech vysokohorske turistiky
v Rakousku, pokusim se tu strucne popsat nase zkusenosti ze srpna 1990.
 Povazuji za
nutne predeslat, ze  po pobytu v horach jsme se  jeste tyden slunili na
jugoslavskem (nyni Slovinskem) pobrezi  ( vse s  vlastni stravou ),  takze
 hmotnost batohu  se behem
prechodu pohybovala od pocatecnich 32 kg do konecnych 24 kg.
 Doprava:
Odjezd
z Brna 3.43 rychlikem  Horehronec do Breclavi, prestup na  rychlik s odjezdem
5.18 do  Vidne. Zde prestup  na rychlik s  odjezdem v 9.00,  smer Klagenfurt.
Prijezd do  cilove stanice Knittelfeldu v  11.37. To jen tak  pro zajimavost,
jak se dalo jeste drive cestovat levne vlakem. Dnes by vas to prislo tak 4 x
draz nez autem (predpokladam jizdu 4 lidi v aute), takze dopravu vlakem
nedoporucuji.
Popis  trasy:
Sobota 18.8.90 (prvni den): Odchod z  nadrazi v Knittelfeldu (630 m n.m.)  SZ smerem pres mesto.
Na S  okraji mesta vede dalnicni  obchvat, ktery je nutne  prekonat po mustku
lezicim vice na Z. Zde take  bezpecne nalezneme cervenou znacku c. 902. Cesta
vede lesem, s obcasnymi vyhledy, az na vrch Tremmelberg (1194). Pred vrcholem
je studanka.  Cesta sleduje hreben  az k peknemu kosteliku, od  ktereho pak
klesa podel Kalvarie do vsi Seckau (842). Vrele doporucuji navstevu zdejsiho
benediktynskeho klastera. Meli  jsme to stesti, ze  jsme tu slyseli zpivat
mnichy
,  a  byl  to  skutecne  zazitek.  Odtud  dale po  znacce c. 32 k osade
Sonnwenddorf  (909),  kde  lze  po  domluve  s  mistnimi obyvateli prespat
u cisteho  rybnicku.
 Delka  trasy s  malym bloudenim  byla 14  km. Prevyseni
+ 631 m,  - 352 m, celkem  983 m.
Nedele  19.8. (druhy den): Dosti  strmy vystup  po zn. c. 32
k samote Grafenhutte, kde je posledni moznost nabrat vodu v napajedlu vpravo
od cesty. Prijemne  prekvapeni nas pak ceka na  miste zvanem Hochalm (1822),
kde stoji opet  kostelik, je zde moznost nouzove  prespat a otevira se zde
prvni, temer kruhovy rozhled po okolnich  horach. 

Pohled od kostelíku Maria Schnee na pohoří Packalpe s nejvyšším vrcholem Ameringkogel (2188 m n.m.) 
Od kostela jdeme kousek po zn. c. 984 k sedlu podl vrchem Kumpitzstein (1924). Cesta dale sleduje hlavni hreben a znacku c. 983 k vrcholu Schweigerhohe (2214) a pokracuje po vrstevnici pod vrch Hammerkogel. Lze na nej lehce vystoupit po znacce c. 984, nebo muzeme sestoupit k jezeru Goldlacke za ledovou koupeli ci pro vodu. Nasleduje dlouhy a narocny vystup na Seckauer Zinken (2397).

Pohled ze sedla pod vrcholem Kumpitzstein na vrch Seckauer Zinken 
Vzhledem
k vyborne viditelnosti  jsme odtud mohli pozorovat  nejenom hrebeny okolnich
relativne  blizkych pohori,  jako  napriklad  Eisenerzer Alpen,  Glein Alpe,
Stubalpe,  Packalpe,  Seetaler  Alpen a  zapadni  cast  Niedere  Tauern,  ale
i pohori vzdalena az  150 km. Videli jsme Savinjske  Alpy, Karavanky, Julske
Alpy, ledovce na  Grossglockneru i na Dachsteinu. Nasledoval sestup po zn.
c. 902  do sedla Vorwitzsattel  (2100). Na jeho  Z strane jsou  vhodna mista
k taboreni a o nekolik desitek metru nize  i pramen vody.
 Delka trasy 15 km.
Prevyseni + 1483 m, - 297 m, celkem 1785 m.
Pondeli 20.8. (treti den): Ze sedla strmy vystup,
stale po zn.  c. 902, na Maierangerkogel (2356)  a pak dlouhe klesani pres
Brandstatterkogel  (2234) 

do sedla Brandstattertorl (2021). Voda by podle mapy mela byt asi 100 m JZ pod sedlem. Nasleduje dlouhy a prudky vystup na Hochreichart (2416, druhý nejvyšší vrchol pohoří) odkud je opet pekny kruhovy vyhled.

Po sestupu do
sedla  Hirschkarltorl (2308)  nas ceka  dosti obtizny prechod  skalnateho
hrebinku,  na jehoz  pocatku informuje   vystrazna tabule, ze  cesta neni
vhodna pro osoby  trpici zavrati. Znacka prochazi pres  dalsil dve bezejmenna
sedla  a  nevyznamne  vrcholy  do  sedla  Weisssattel  (2050)  pod  vrcholem
Grieskogel. Je zde mnoho mista na stanovani, avsak nedoporucuji zde nocovat,
vzhledem  k  obtizne  dosazitelne  vode.  Na  obe  strany  hrebene  je nutno
sestoupit minimalne 400 m (coz jsem si vyzkousel na vlastni kuzi).
Delka trasy  7 km. Prevyseni + 651 m, - 701 m, celkem
1352 m.

Utery 21.8. (ctvrty den): Pres  den  prselo, takze jsme nikam nesli. Vecer  se
 pridal  vichr o rychlosti
minimalne 80 km/hod., takze jsme museli kostrukci stanu Gemma 2 pridrzovat
celou noc v horni casti rukou,  aby se nedeformovala pod tlakem vetru.
Streda 22.8. (paty den): Rano  jsme vyckali do
devate  a   psychicky  i  fyzicky  znaveni  36-ti  hodinovym  odolavanim
nepriznivemu  pocasi jsme  se dali  na ustup J smerem  bez znacky  do udoli
Hollkar. Nikomu  to neradim, sli jsme  skoro dve hodiny bez  znatelne pesiny
rozsahlym balvanitym polem. Sestoupili jsme az k lovecke chate (1636 m n.m.),
kde jsme odpoledne susili stany a vecer
jsme pak vyuzili k  prespani volne pristupnou pudicku se  senem. K dispozici zde
byl pramen pitne vody i kadibudka.
 Delka trasy 3 km. Prevyseni - 414 m.
Ctvrtek  23.8. (sesty den): Protoze  se nam  nechtelo trmacet  se pres  balvany zpet  na
hreben a navic  informace z pruvodce mluvily o obtiznosti  az II.st. UIAA na
hrebeni Hahnenkamm,  rozhodli jsme se  tento usek obejit  z jihu. Sestoupili
jsme bez znacky k hajovne Hofalm (1418)  a pokracovali pak po lesni ceste SZ
smerem az ke  krizovatce se znackou c. 967.  Dale pak po znacce az  do sedla
Kettentorl (1864).  Sestup do udoli ke  krizovatce se znackou c.  902 (1280)
a po ni opet vystup JZ smerem  k Moderinghutte (1467). Salaš byla uzavrena, da
se vsak prespat na pude nedaleke  staje. 

Pobliz tece horska bystrina. Hlavni
hreben  jsme  obesli,  protoze  pruvodce  zde  udava  obtiznost  III.st. UIAA
(skupina Gamskogel).
  Delka trasy  10 km.  Prevyseni + 663 m, - 802 m, celkem
1435 m.
Patek 24.8. (sedmy den): Vystup do sedla  Knaudachtorl (2009) po zn.c. 902. Behem
vystupu je  nutne odbocit na dvou  rozcestich vzdy vpravo. Ze  sedla je mozne
si za  10  minut  odskocit  bez  znacky  na  vrch Kleiner Griesstein (2175)
s peknym vyhledem. 

Nasleduje traverz Gr. Griessteinu do sedla Triebener Torl (1905), opet jiz po zn. c. 902. Zde je posledni moznost nabrat vodu na hrebeni, a to sice na J strane. Nasleduje narocny vystup na Sonntagskogel (2229).



Dale se pokracuje do sedla Weingrubertorl (2050) a vrch Geierkogel (2231). Odtud je krasny pohled na osadu Hohentauern.

  Sestoupili jsme  na hreben  Wirtsalpe
(1800), kde  jsme, donuceni prichazejici tmou,  i prespali. Voda je  odtud jen
obtizne  dosazitelna.
Delka  trasy 10  km. Prevyseni  + 1213 m, - 880 m,  celkem
2093 m.
Sobota  25.8. (osmy den): Sestup  SV  smerem  po  byvale  modre znacce do udoli,
kde se da  v potoce umit, a pak do  vsi  Hohentauern  (1274).  Je  tady  opet pekny goticky
kostelik. Po zn. c. 946 klesame k rybniku (1200), odkud pak smerujeme nahoru
k chate Edelrauthutte (1706). K chate  je mozne se dostat take po silnici,
za jizdu automobilem se vybira poplatek. Je zde take posledni moznost nabrat vodu,
napr. na krasne  vykachlickovanych zachodech v chate.  Nasleduje vystup po
zn. c.  902 na Gr.Hengst (2159)  a dale na Kl.Bosenstein  (2379). Bez batohu
jsme si pak jeste vybehli na Gr.Bosenstein  (2449) a zase zpet (zn. c. 944).
Zaverecny  sestup  do sedla  Barwurzpolster  (1814)  neni  prilis prijemny,
protoze  chodnik je  na nekolika mistech  zarostly kosodrevinou  (zn. c.
944). Ze  sedla lze bez  znacky sejit  k jezeru Geisstrinksee  (1780), kde
jsou mista ke stanovani.
Delka trasy 14 km. Prevyseni + 1179 m, - 1199 m, celkem
2378 m.
Nedele 26.8. (devaty den): Vystup zpet na  hreben do sedla Barwurzpolster a pak po
zn. c. 902  na vrchol Barwurzgupf (2082) s plynulym  pokracovanim az na vrch
Zinkenkogel (2233). Zde jsme pro nedostatek casu zmenili puvodni plan, dojit
po  hlavnim hrebeni  az k  sedlu Solker  Pass, a  zamirili jsme po neznacenem
bocnim  hrebenu  na  JV.  Sestoupili  jsme  do  bezejmenneho sedla (2020)
a vystoupilil pak na vrchol Steinwandkogel  (2132). To se pak opakovalo jeste
dvakrat. Sestup  do sedla (2050) a vystup na  Schuttnerkogel (2170) a opet
sestup do  sedla (2080) a vystup  na nejvyssi vrchol tohoto  bocniho hrebene
Bruderkogell (2299).  Voda je z hrebene  videt po obou stranach,  ovsem dosti
hluboko. Na vrcholu  Bruderkogel jsme se napojili na  znacku c. 947, vedouci
z osady  Schulterer  do St.Johann  am Tauern.  Po ni  jsme sestupovali  JV
smerem  pres  vrch  Steinermandl  (2192)  do  bezejmenneho  sedla  pobliz
Klackalm, odkud  vede lesni silnicka  i znacka do udoli  Polsbachu k osade
Bruckenhauser (1100).  Asi 400 m S  od vyusteni znacky  na statni silnici  je
autobusova  zastavka,  odkud  je  mozno  pohodlne  dojet do Judenburgu ci
Triebenu na vlak.
 Delka trasy 15  km. Prevyseni + 904 m, - 1584 m, celkem 2488 m.
Za  celou  dobu  pobytu  jsme  tedy  usli celkem  88  km, zdolali prevyseni + 6699 m,
- 6229 m,  celkem 12928 m  a vystoupili jsme  na 18 vrcholu  vyssich nez 2000
m.
Pohori je, alespon na nase pomery,  malo navstevovane a tomu odpovidal i stav
chodniku. Na mnoha  mistech neni cesta zretelna, na  balvanitych polich neni
videt vubec.  Znacky jsou kresleny  vetsinou na zem  a dost daleko  od sebe,
takze je nutne v mlze pouzivat buzolu. Pro vsechny milovniky Zapadnich Tater
je to vsak pohori  jako stvorene. 
Co jsme meli na jidlo: 1,5 pecnu chleba, 8 polevek, 5 x Granola,  4 x Kaolar, 1 kg salamu, 1 kg  syru, 0,7 kg sadla, 0,7 kg
marmelady,  30 sacku  Vitatea, 0,4 kg  papriky, 3 x  cokolada, 6 x  oplatky, 5 x
cokoladove  tycinky, 3 x sacek hrozinek. To  vse pro  jednu osobu.  Vybaveni: stan
Gemma  2,  perova  mumie,  varic  Krab  +  3 x  bomba,  batoh  Gemma Alpinist
a obvyklou  vystroj  a  vyzbroj.
Doporucena  literatura:
Holl, pruvodce Niedere
Tauern, Bergverlag Rudolf  Rother, 1990, cena 36,8 DM, neni  (zrejme ani v r.
1996) zatim k dostani  za koruny
Mapa  z  pruvodce N. Tauern, 1:50  000
Mapa Ennstaler  Alpe, Freytag a Berndt  c. 6, 1:100 000, cena cca  80 Kc
Mapa Seetaler Alpen,  Murtal, Freytag a Berndt c. 21,  1:100 000, cena cca 80
Kc
Mapa Niedere Tauern III,
Alpenvereinskarte  c. 45/3,  1:50  000,  cena  cca  80  Kc
Tyto mapy byly v roce 1990 k dostani v  prodejne nakladatelstvi Freytag &  Berndt a Geodezie Brno
na Dvorakove ulici v Brne.