Vikend v pohori Hochschwab
Zdeněk Bartoš

Popis trasy prvního dne
Popis trasy druhého dne


Východ slunce z vrcholu Hochschwab (2277 m n.m.)

Mapka trasy prechodu je zde (10 kB).

Poznamka: Tento clanek byl v roce 1991 otisten v casopise Turista. Pro Internet byl upraven v 9/96.

Je patek odpoledne 12.10.90, pred benzinkama se krouti nedohledne rady aut (bude se zdrazovat benzin) a ja si to slapu na kole s vypujcenym 5l kanistrem na batohu z prace domu. Po ceste marne dumam o tom, kde do nej naberu benzin bez cekani. Vcera pri predpovedi pocasi ohlasili inverzni situaci, a tak jsme se s prateli domluvili, ze tentokrat budeme obdivovat mlhu v udolich rakouskych Alp. Pojedeme tedy daleko a proto potrebujeme zasobu benzinu, abychom se dostali levne zpet.
Doma zjistuji, ze kamarad z Frydku-Mistku, ktery slibil ze nas odveze vlastnim autem, je uz tady v Brne, a ja jsem prijemne prekvapeny, jakym autem to prijel. Pred domem nestoji jeho maly sportovni Fiat, ale vypujceny Peugeot Combi - diesel s plnou nadrzi a s 20 l kanistrem nafty uvnitr. Auto ma i sve mouchy - tece chladic, ale domnivame se, ze to vyresi 10 l nadoba s vodou, kterou bereme s sebou.
Vyrazime v sobotu (13.10.90) rano v 3.50. Pri prujezdu spicim Brnem nakladame jeste dalsi dva spolujezdce a pohodlne usazeni mirime na jih. Po neprijemne nocni jizde v mlze, zpestrene obcasnym dolevanim vody do chladice, se dostavame pres Mikulov, Viden, Semmmering, Kapfenberg a Aflenz do vesnicky Seewiesen (1000 m n.m.) a asi v 9.00, po ujeti 350 kilometru, zastavujeme u mistniho hotylku. Vyhazet batohy z auta a nabrat vodu na hotelovych zachodcich je veci okamziku. Nechceme ztracet cas hledanim znacky, a tak do sedla Seeberg (1253) radeji slapeme po silnicnich serpentinach. Jak jsme pozdeji zjistili znacka c. 801 vedouci do sedla lesem zacina u zdejsiho kostela. Jsme tak uchvaceni scenerii nedalekeho udoli Seetal, ze ani nevnimame volani rakouskych vyletniku stojicich u naseho auta. V sedle je orientacne jiz vse jasne. Smerem na severozapad vede cervena znacka c. 855, po ktere se dostaneme az na hreben Hochschwabu, do casti nazyvane Aflenzer Staritzen. Jdeme cestou, ktera mirne stoupa bukovym lesem ke sjezdovce s vlekem. Podel nej pak vystupujeme strmeji vzhuru az do poloviny svahu, kde se prudce stacime doleva k zapadu a po vrstevnici obchazime skalnaty vrchol. Jsme jiz 500 metru nad vesnici a s uzasem pozorujeme, jak se z naseho auta stava detska hracka a z lidi mravenci. Po chvili mijime kovove zatarasy ochranujici v zime vesnici pod nami proti lavinam. Odtud je to jiz jen 200 vyskovych metru strme na hreben. Jdeme rychle a strasne se potime, ale muzska jesitnost nam nedovoli zvolnit, abychom neztratili z dohledu nasi pritelkyni, zarputile vystupujici pred nami. A je to tady, jsme na hrebeni a je jasne, ze nejhorsi cast cesty uz mame za sebou.
Pohori Hochschwab je vlastne vapencova deska, horotvornymi procesy vytlacena nad okolni teren a rozdelena hlubokymi udolimi na nekolik casti. Ma proto strme a vysoke steny na okraji pohori, ale jen mirne zvlneny a krasovymi utvary ozvlastnely hreben.


Typický vzhled pohoří s četnými závrty

Pocasi neni bohuzel zrovna idealni, fouka silny vitr, je zatazeno a chladno. Nase pozdni snidane je proto velmi rychla a skromna. Ztuhli odchazime zapadnim smerem ke krizovatce se znackou c. 853, po ktere pak pokracujeme po hrebeni dale. Cesta je znacena tak, aby prochazela terenem co nejpohodlneji, a tak vsechny vrcholy miji . My se vsak z nich chceme rozhlednout po krajine, a proto odbocujeme vlevo na Krautgart Kg.(1989). Na vychode je jasne videt pohori Veitsch Alpe, za nim nezretelne vykukuji vrcholky Schneealpe a Raxalpe. Jih lemuji tmave kontury zalesneneho pohori Fischbacher Alpe.


Travnatější (východní) část pohoří pod vrcholem Krautgart Kg. (1989 m n.m.). V pozadí se sněhovými poli nejvyšší vrchol Hochschwab (2277 m n.m.)

Pokracujeme dal, sedla jsou skutecne velmi melka, vyskove rozdily neprekracuji 150 metru. Odbocujeme ze znacky jeste na Bose Mauer (1995) a na Severin Kg.(2044). Pred polednem zacina pripalovat a tak s cernym humorem uzavirame sazky, zda symbol pramene na mape teto bezvode oblasti je tiskova chyba ci nase spasa. Se stoupajici teplotou a klesajici hladinou vody v nasich lahvich zacinaji nekteri jedinci propadat beznadeji a chystaji se sejit do udoli k vode. Mapa vsak nastesti nelhala. Ve snizenine Ochsenreichkar (1850), primo u rozcestniku, kde odbocuje na jih zn. c. 850, se stkvi na drevene smerovce cervenou barvou vyvedeny napis "Quelle" a stejne zbarvene tecky nas vedou az k prameni.
Po kratkem obcerstveni z vlastnich zdroju vystupujeme do bezejmenneho sedla (1994), kde se ze severu pripojuje znacka c. 852.


Strmé skalnaté severní stěny

My se vsak stacime na jih a pokracujeme k dalsimu rozcesti. Zde prechazime na sirokou vyslapanou cestu, kterou na nejvyssi vrchol tohoto pohori vystupuje vetsina navstevniku. Z mapy cteme jeji nazev "Graf Meran Steig" a v mysli se nam vynoruji sceny z pocatku alpinizmu: damy v dlouhych suknich, muzi s holemi, sluzebnictvo s jidlem a zebriky... Pohled na klesajici slunce nas vsak rychle vraci do skutecnosti. Je rijen a na delce dne je to znat. Za tri hodiny se bude stmivat, nas jeste ceka vystup na nejvyssi vrchol a pak sestup k nejakemu vhodnemu mistu, kde by se daly postavit stany. Davame se tedy po teto "dalnici" k severozapadu (zn. c. 801) a s prekvapenim pozorujeme jak se vyrazne zlepsilo znaceni. Jsou zde drevene tyce s cervenobilymi terci, znacky na kamenech jsou po 15-20 metrech. V Rakousku je zrejme kvalita a cetnost znaceni primo umerna poctu a kvalite navstevniku. Anebo mozna naopak, je to zpusob jak zamerne smerovat masu rekreantu do mene obtiznych mist, do mist kde jsou horske chaty a kde se na navstevnicich daji vydelat nejake penize, pripadne tam, kde tak nenici vzacna prirodni spolecenstva.
Za chvili prichazime k horske chate Schiestelhaus (2150) postavene primo na hrebeni. Je zde dost zivo, pekne pocasi sem vylakalo hodne milovniku hor a bude tu dnes v noci asi obsazeno. Prestoze jsme uz z lahvi neco upili, po zkusenostech z pohori Raxalpe, kde jsme byli pred mesicem, se ani nesnazime ziskat zde vodu. Litr by nas prisel asi na 120 korun a to se nam zda trochu moc. Kousek od chaty zaciname vystupovat na vrchol Hochschwabu (2277). Po nedavnem snezeni zustaly na jeho vychodnich ubocich zbytky snehu, ktery nam pripomina kvapem se blizici zimu. Na vrcholku nas vitaji alkoholem rozjareni domorodci a obvykly kriz. Tentokrat je to ale kriz obr. Je cely kovovy a vysoky alespon sest metru. Na jeho pate je upevnena vrcholova kniha, a tak se k ni hned zeneme, abychom zjistili, kolik obcanu z byvaleho tabora realneho socialismu tu uz bylo pred nami. Silny sesit je temer popsany, ale prvni zapisy jsou teprve ze srpna 1990. Tento vrchol je tedy skutecne hodne navstevovany. Mezi zaplavou podpisu vsak nachazime pouze asi osm z CSFR a nekolik z Madarska a Polska. Zapisujeme se take a sestupujeme pomalu dolu do sedla Fleischersattel (2153), kde se neprirozene leskne plechovy bivakovaci utulek. Uvnitr jsou tri drevene palandy, lekarnicka a kniha navstev. Po kratkem vahani, zda tohoto pristresi nevyuzijeme, se rozhodujeme postavit stany. Voda tu sice neni, ale jinak je to pekne misto. Jeste varime kakao a je tu tma. Je krasna tepla a klidna noc, a tak brzy usiname, mame toho pro dnesek dost.

Popis trasy druhého dne


Připomínky k této stránce pošlete na adresu: zdbartos@seznam.cz


[ Domovska stranka Z. Bartose / VHT stranka Z. Bartose ]


Jste navstevnikem teto WWW stranky

od data uvedeného na počitadle mé Home Page.