Ze zasedání WUT Dne 17.11.1996 se konalo zasedání Welt Union Teckel v Ratingenu - Breitschaidu, Spolková republika Německo. Na zasedání byli přítomni zástupci těchto zemí: Dánsko, Rakousko, Itálie, Belgie, Francie, Norsko, Švédsko, Finsko, Lucembursko, Nizozemí, Polsko, Slovensko, Švýcarsko, Česká republika a domácí ze Spolkové republiky Německo. Jednání řídil prezident WUT pan Wolfgang Ransleben, který je současně prezidentem DTK (Německý klub jezevčíků). Hlavním bodem jednání byly připomínky k návrhu standardu č.148, jezevčík. Zde stojí za zmínku především dlouhá diskuse, která se rozvinula k problematice hmotnosti standardního jezevčíka. Návrh obsahu- je větu: "do 9 kg". K problému se vyjadřovali postupně všichni zástupci a nakonec se tento bod uzavřel s tím, že hmotnost jezevčíka je "asi 9 kg" (nebo chcete-li "kolem 9 kg", "přibližně 9 kg") s poznámkou, že se tím rozhodně nemyslí 10 kg. Dále se projednávala problematika chybějících zubů. Bylo až překvapující, jak rozdílné názory měli zástupci jednotlivých států. Snad nejbenevolentnější v otázce chybějících zubů jsou ve Švýcarsku a v severských státech (tam také platí, že čím těžší jezevčík, tím lepší). Tato záležitost byla uzavřena s tím, že jsme se shodli na ideálním je- zevčíkovi se 42 zuby (plnochrupém), což je přání všech zúčastněných. Úroveň jednotlivých chovů v Evropě však není zdaleka stejná, právě z hlediska plnochruposti. Klub chovatelů jezevčíků ČR se naopak mohl po- chlubit tím, že jeho téměř 200 chovných psů standardního rázu je plno- chrupých a od roku 1993 jsou do chovu vybíráni pouze plnochrupí jedinci. V porovnání s ostatními jsme tedy rozhodně o kus vpředu a přestali jsme být vnímáni jako méně informovaná "banánová republika". Dalším bodem programu bylo v rámci možností sjednotit posuzování drsnosrstých jezevčíků s různou kvalitou osrstění. Celá škála se pohybu- je od jezevčíků prakticky hladkosrstých s nevýraznými, nebo zcela chybě- jícími znaky (vousy, obočí), až po přesrstěné jedince s dlouhou, měkkou srstí na hlavě i po celém těle. Rovněž hodnocení těchto extrémů je velmi rozdílné. Na pořad jednání přišlo také měření obvodu hrudníku u trpasličích a králičích jezevčíků. Zde došlo k největší shodě. Veselým zpestřením byl názor finské zástupkyně a rozhodčí, která míní: 35 cm - výborná, 36 cm - velmi dobrá, 37 cm - dobrá !?! Zajímavé bylo prohlášení belgického zástupce, který informoval, že u nich dostává pes průkaz původu až po úspěšném ocenění na své první výstavě, do té doby má pouze provizorní registraci. Posouzení populace štěňat z předchozího roku (naše jarní svody) jsou obecně hodnoceny kladně, ale jejich vyhodnocování se obvykle nepro- vádí. Závěrem je třeba říci, že vystoupení naší delegace ve složení ing Jaroslav Temr, Lenka Fairaislová a Tomáš Říha ukázalo chov českých jezevčíků v dobrém světle a je zároveň závazkem v pokračování v této odpovědné chovatelské práci. A ještě jednu dobře míněnou radu, pokud má někdo z členů KCHJ v úmyslu krýt svou fenu v zahraničí nebo dovézt štěně, zaměřte se na zuby (M3, premoláry). Není od věci si krycího psa či rodiče štěňat zevrubně prohlédnout a nedat na ujišťování majitele či chovatele, že jejich pes či chov jsou zaručeně plnochrupí. Nejednou se později ukázalo, že zahra- niční kynolog ani nevěděl, že jeho psu či psům chybí tak nezajímavé zuby jako M3 či P1. Tomáš Ř í h a