Prehistorie závodu

Autor: Zdeněk Bartoš

Myšlenka pořádat MTB závod mne napadla někdy během léta 1992. V květnu 92 jsem se totiž vrátil z tříměsíčního pobytu v daleké cizině, kde jsem neměl možnost jezdit na kole. Tento fakt, spolu s tím, že jsem si v listopadu 91 koupil nové kolo Scott Sawtooth a nestačil ho do odjezdu do zahraniči ještě ani pořádně projet, mne na ježdění tak nažhavil, že jsem po příjezdu zpět domů trávil každou volnou chvíli v sedle a objevoval krásy lesnatého okolí Brna. Objevil jsem spoustu krásných cest a pěšinek a na těch nejlepších jsem začal jezdit častěji a později jsem si na těchto vybraných trasách začal i měřit čas. Pak byl již jen krok k tomu, pozvat k soupeření kamarády.

Jako nejbližší vhodný termín pro první ročník závodu jsem si vybral státní svátek 28.10.1992. Předpokládal jsem, že na jeden volný den (svátek připadl na středu) nikdo nepojede mimo Brno a navíc jsem tím chtěl vyjádřit svůj nesouhlas s přibližujícím se rozdělením státu. Tenkrát šlo ještě o závod bezejmenný a nepovolený příslušnými úřady. Protože jsem na něj pozval jen svoje známé, mohl jsem si dovolit vést trasu několikrát přes veřejné komunikace. Trať jsem vyznačoval pouze barevnými krepovými fáborky pověšenými na větve stromů, a protože to bylo časově dost náročné, poprosil jsem potenciální účastníky závodu o pomoc. Start byl domluven na určitou hodinu a čas jízdy si měl každý změřit sám na hodinkách. V určenou hodinu jsme byli na startu pouze dva, Milan Čech na ATB Velamos a já na Scottu. Další kamarádi, kteri mi přišli pomoci vyznačit trať (P.CH., J.V., M.R.) nakonec vůbec nejeli. Bylo odporné dušičkové počasí, trať byla blátivá a fyzicky velmi náročná. Do cíle jsem přijel první (předposlední) já v čase 2 hodiny 28 minut. Milanův čas si již nepamatuji. První ročník se jel na jednom okruhu dlouhém asi 32 km (stoupání +860 m), který vedl od královopolského nádraží do Útěchova a zpět a přes oblíbenou „muldu“ vlastně vůbec nevedl.

Pojmenování „Soběšická Mulda“ vymyslel můj známý, první účastník a pozdější kameraman závodu Milan Čech, a bylo použito poprvé v roce 1996. Inspirovalo ho k tomu jedno poměrně obtížné místo na trati, kde se překonává úzké a hluboké údolíčko (hloubka asi 2m, šířka 4 m), které leží na dohled od prvních domků vesnice Soběšice (vesnice je nyní součástí městské části Brno-sever). Ironií osudu leží však „mulda“ v královopolském katastru.

Protože jsem měl problémy vyznačit jen s několika pomocníky tak dlouhou trasu (32 km), rozhodl jsem se v druhém ročníku (1993) pro okruh Královo Pole - Soběšice, dlouhý jen 15 km a vedoucí i přes „muldu“. Tento okruh se však měl jet dvakrát, tedy celkem opět 30 km. Protože jsem tenkrát učil na vysoké škole (VŠZ), pozval jsem na závod také své studenty a výsledek se dostavil. Druhého ročníku v roce 1993 se závodu zůčastnili již tři jezdci: já, můj tehdejší student Radim Vráblík a jeden jeho kamarád, jehož jméno si nepamatujeme. Protože nás bylo málo a chtěli jsme si ještě někam vyjet na vyjížďku, jeli jsem závod jen na jedno kolo (15 km). První byl ten „bezejmenný“ účastník, druhý dojel v závěrečném „spurtu“ 2 metry za ním Radim a já jsem dojel daleko vzadu třetí = poslední. Výsledné časy jsme již zapoměli.

Třetí ročník v roce 1994 se jel opět na patnáctikilometrovém okruhu Královo Pole - Soběšice. Opět jsme jeli jen dva jako v roce 1992 - Milan Čech a já. A opět jsme jeli jen jedno kolo (15 km). Zajímavostí je, že Milan absolvoval závod na silničním Favoritu s tlustými plášti (ATB Velamos mu již dříve ukradli) a protože neznal trať, jel jsem tak, aby mne pořád viděl. To se mi ale vymstilo při závěrečném „spurtu“ do cíle, který byl v tomto ročníku vyjímečně na silnici, a Milan mi na silničce lehce ujel a zvítězil. Výsledné časy si již nepamatujeme.

Čtvrtý ročník v roce 1995 mám natočený na videu, takže je jednoduché si vzpomenout. Díky větší propagaci závodu mezi mými studenty se postavil na tradiční 15-ti kilometrovou trať Královo Pole - Soběšice neuvěřitelný počet sedmi startujících. Tentokrá se jela konečně celá dvě kola (30 km) a přes četná bloudění vyhrál Jaroslav Urban v čase 1 hod. 48 min. 30 vt. Závodu se opět zůčastnil Milan Čech na silničním Favoritu s tlustými pneumatikami a dojel 4-tý v čase 2 hod. 2 min. 9 vt. Zajimavostí tohoto ročníku byla účast ing. Žáka (šéfa firmy Idea Sport - kola Amulet), který náhodou potkal závodníky, připojil se k nim a absolvoval téměř celý okruh. Navíc mu praskl řetěz v blízkosti výskytu kameramana závodu, takže vlastním unikátní záběry jak si nýtuje řetěz…… Pořadí v cíli bylo: 1. Jaroslav Urban 1:48:30, 2. Zdeněk Bartoš 1:49:15, 3. Otto Hauck 1:59:25, 4. Milan Čech 2:02:09, 5. Kamil Pečenka 2:04:25, 6. Jiří Šenk 2:06:35, 7. Jan Býma diskv.

V květnu 1996 se jel v Brně závod českého poháru MTB - Gambrinus Cup (pořadatelem byla firma Galant, stejně jako v případě brněnského MTB maratonu v roce 2000), který na krátkém úseku kolem „muldy“ vedl po stejné trase jako „můj“ závod. Jeden okruh pohárového závodu byl sice velmi krátký (5 km), ale vedl téměř celý po nezpevněných lesních cestách a stezkách (96%) bez automobilového provozu. Uvědomil jsem si, že na tak krátké trase se při vytyčování svého závodu ještě méně „nadřu“ a přitom se téměř nemusím bát střetu závodníků s automobilem. Své sehrál i fakt, že většina známých, pro které byl závod prapůvodně určen se ho nezůčastňovala, a pořádat takovou náročnou akci jen pro pár náhodných závodníků mne přestávalo bavit. Impulsem pro větší propagaci závodu byl i návrh jednoho mého studenta, že zajistí sponzorské dary pro vítěze z obchodu RK Cyklos na Jiráskově ulici. Ústav tělesné výchovy naší univerzity (MZLU) mi zapůjčil plastové fólie na vytyčení trati a startovní čísla. Poprvé jsem také umístil několik pozvánek do cykloobchodů v centru Brna. Vliv „masívní“ propagace se dostavil, přišlo asi 18 závodníků, včetně dvou pozdějších spolupořadatelů a jelo se opět 30 km (6 okruhů). Pozdějším spolupořadatelům se závod tak zalíbil, že když jim další rok v létě 1997 ukradl někdo na Ukrajině kola, nabídli mi, že mi místo závodění pomohou závod organizovat. Chtěli ale, aby reklama byla opravdu mohutná a přišlo co nejvíce normálních amatérských cyklistů.

V roce 1997 jsem tedy poprvé požádal o oficiální povolení závodu správce lesů kde se závod jezdí a kupodivu jsem ho dostal. Udělali jsme tedy rozsáhlou reklamní kampaň, rozšířili počet kategorií (vymysleli jsme lehčí okruh i pro mládež) a nabídli závodníkům i možnost startovat na poloviční vzdálenost (15 km), protože tradiční délka závodu (30 km, 1000 m převýšení) je přece jen pro netrénované jedince trošku náročná. Přibližně takto dlouhý (32,6 km) byl v roce 1996 pohárový závod žen a vítězná Katka Neumannová ho jela na absolutně suché trati za 1 hod. 34 min., což u netrénovaných jedinců (mužů) znamená v blátě, které v termínu „Muldy“ (3. neděle v říjnu) často bývá, čas kolem 2 hod. 10 min. a u netrénovaných žen čas ještě delší. Výsledkem byl (pro nás) neuvěřitelný počet startujících v roce 1997 - 159.

O dalších ročnících si můžete přečíst v kapitole Historie.

Na setkání na „Muldě“ se těší Zdeněk.

prehistorie.txt · Poslední úprava: 18.09.2016 21:20 autor: Jan Hradil
Driven by DokuWiki
(c) Defekt, o.s., 1997-2019
Přihlásit se